Artróza kyčelního kloubu (koxartróza) – příčiny, příznaky a léčba

Koxartróza ( Coxarthrosis) je degenerativní onemocnění kyčelního kloubu.  Artróza se projevuje zejména úbytkem kloubní chrupavky, s možným výskytem kloubních výrůstků (osteofytů).  Po gonartróze je coxartróza druhým nejčastějším  artrotickým onemocněním.

Anatomie kyčelního kloubu

Kyčelní kloub je druhým největším kloubem v těle a spojuje kost stehenní a pánev. Jedná se o kloub párový. Oba klouby ve své souhře umožňují pohyb dolních končetin, chůzi a přispívají k rovnováze trupu. Kyčelní klouby nesou váhu trupu a při nerovnoměrném tahu svalů může být na kloub vyvinuta nepřiměřená zátěž. Dlouhodobým působením této zátěže se může rozvinout artróza kyčelního kloubu.

Klasifikace koxartrózy

I. stupeň – pro tento stupeň je charakteristické mírné zúžení kloubní štěrbiny

II. stupeň – zúžení štěrbiny je znatelnější. Začínají se vytvářet osteofyty (kostní výrůstky). Formuje se subchondrální skleróza (zahuštění kostní tkáňě pod chrupavkou)

III. stupeň – stupňování předešlých problémů. Přidávají se deformity kloubu.

IV. vygradování všech předešlých problémů. V některých případech dochází až k nekróze kostní tkáně, nebo k vytvoření kyčelní ankylózy (zánik kloubu spojením artikulujících kostí)

Jaké jsou příčiny vzniku artrózy kyčle?

Artróza je onemocnění, které je multifaktoriální. Je zde tedy více příčin, které svým působením vyústí až tuto degeneraci.

Dle příčiny rozdělujeme artrózy primární a sekundární. Primární pravděpodobně vzniká na základě metabolické poruchy chrupavčité tkáně. Sekundární artróza může vznikat z následujících příčin:

• úrazy a poranění kloubu (hlavně intraartikulární zlomeniny)
• hypermobilita
• atypický tvar kloubních ploch
• svalové dysbalance
• metabolické faktory

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik artrózy kyčle?

Rizikové faktory můžeme rozdělit na ovlivnitelné a neovlivnitelné.  Mezi neovlivnitelné patří genetika, ve smyslu anatomie kyčelního kloubu, dále Perthesova choroba, dysplazie kyčlí atd.

Ovlivnitelné faktory jsou pro nás zajímavější, protože jsou součástí prevence onemocnění. Patří mezi ně:

• nedostatečná pohybová aktivita
• povolání vyžadující dlouhý předklon nebo podřep
• obezita
• jednostranná nebo nepřiměřená zátěž vrcholových sportovců
• chybné pohybové stereotypy

Jaké jsou příznaky artrózy kyčle?

Prvotním projevem artrózy je bolest v oblasti třísel, která se může šířit na vnitřní stranu stehna. Typická je startovací bolest, kdy pacientovi chvilku trvá než se „rozhýbe“. Dále se objevuje omezení rozsahů pohybu kyčelního kloubu, zejména vnitřní rotace a extenze.

Artróza může být doprovázena zánětem, v takovém případě je kloub teplejší, případně zarudlý. Na onemocnění reagují reflexně i svaly, které mají tendenci ke zvýšenému svalovému napětí. Pacient má pak tendenci nohu odlehčovat, což má za následek postupný vznik nestability kloubu a na ní navázané problémy se stojem, chůzí.

Jak se diagnostikuje artróza kyčle?

Podezření pro artrózu můžeme mít na základě anamnestických údajů a klinického vyšetření. Pro artrózu kyčle je typický vzorec dle Cyriaxe: vnitřní rotace – extenze – flexe – zevní rotace. K omezování hybnosti dochází tedy v tomto pořadí.

Potvrzení diagnózy získáme pomocí zobrazovacích metod. Nejběžněji se používá rentgen. Rentgenový snímek nám ukáže zúžení kloubní chrupavky a četnost osteofytů a na základě toho se stanoví závažnost onemocnění.

Jak se artróza kyčle léčí?

Konzervativní terapie

Fyzioterapeutické postupy, by měly být první volbou léčby artrózy. Podle potřeb pacienta se zaměřujeme na každodenní aktivity (ADL – aktivity of daily living), uvolnění měkkých tkání, mobilizace a trakce kloubů, stabilizace kloubů dolní končetiny, nácvik pohybových vzorů. ADL aktivity zahrnují nácvik při přesunech z lehu do sedu, sedu do stoje atd.. Chůzi bez dopomoci nebo s dopomocí berlí, francouzských holí. Berle/hole dáváme jen v případě nejistoty nebo nepřekonatelné bolesti při chůzi.

Farmakologická léčba

Farmakologicky se ovlivňuje hlavně bolestivost, případně zánětlivost. Bolest se koriguje analgetiky (paracetamol). Pro snížení zánětlivých procesů se používají nesteroidní antirevmatika (ibuprofen, diklofenak). Další alternativou jsou tzv. chondroprotektiva. Jedná se o kloubní výživu, která má za úkol zpomalení degenerace chrupavky. Tyto léky mají pomalejší účinek a měly by obsahovat kyselinu hyaluronovou, chondroitin sulfát, glukosaminsulfát.

Operační léčba

K operaci se obecně přistupuje, když stav nedovolí pacientovi spát. Nejčastěji se to děje při 3.-4. stupni artrózy. Nejčastější typ operace je alloplastika, nebo-li totální endoprotéza (TEP). Před operací by měla probíhat rehabilitace, která má za úkol dostat pacienta do co nejlepší kondice. Po operaci přichází na řadu co nejrychlejší vertikalizace (stoj, chůze v chodítku/s berlemi), péče o jizvu a prevence proti dekubitům.

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

Zdroje

1. Lespasio MJ, Sultan AA, Piuzzi NS, et al. Hip Osteoarthritis: A Primer. Perm J. 2018;22:17-084. doi:10.7812/TPP/17-084
2. Murphy, N.J., Eyles, J.P. & Hunter, D.J. Hip Osteoarthritis: Etiopathogenesis and Implications for Management. Adv Ther 33, 1921–1946 (2016). https://doi.org/10.1007/s12325-016-0409-3
3. Woman photo created by freepik – www.freepik.com