Bolest kolene

Bolest kolene může mít nepřeberné množství příčin. Tabulka níže znázorňuje možné příčiny podle místa bolesti, krátkou charakteristiku diagnózy a jak ji otestovat. Je nutné vzít v potaz, že jednotlivé příčiny se mohou různě prolínat a kombinovat, např. ruptura předního zkříženého vazu je velice často spojena s poškozením vnitřního menisku a vnitřního kolarerálního vazu, tzv. unhappy triad. Současně zde neuvádíme bolest vyzařující ze spoušťových bodů, kterých je celá řada a je možné je vyhledat pomocí map spoušťových bodů. Také je třeba říci, že kromě uvedených diagnoz je zde i celá řada funkční obtíží ve smyslu vyššího napětí svalů, svalové únavy nebo oslabení, které se také může projevit v oblasti kolene. Proto je vhodné konzultovat jednotlivé obtíže s fyzioterapeutem, který na základě kineziologického vyšetření a funkčních testů může potvrdit nebo vyvrátit příčinu bolest a navrhnout adekvátní terapii.

Funkční testy na kolenní kloub

 

Hoffův test

Pozice – Leh na zádech nebo se, vyšetřovaná DK pokrčená mírně v koleni.

Provedení – Uchopíme Hoffovo tukové těleso mezi palec a ukazovák, následně pohybujeme bércem do propnutí kolene.

Výsledek – Test je pozitivní, pokud lehce před plným propnutím a v něm cítit bolesti pod kolenem.

 

Oberův test 

Pozice – Leh na boku, bolestivá DK nahoře, spodní DK pokrčená lehce v koleni 

Provedení – Provedeme pohyb do zanožení (extenze kyčle) a položení natažené DK k lehátku

Výsledek – Test je pozitivní, pokud natažená DK neklesne k lehátku nebo je cítit bolest v oblasti kolene

 

Nobleho kompresní test

Pozice – Leh na zádech, mírně pokrčené DKK v kolenou a kyčlích

Provedení – Uchopíme stehenní kost mezi palec a ukazovák v oblasti kondylu, následně pohybujeme nohou do napnutí v koleni

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je z boční strany kolene cítit “přeskočení”, “zadrhnutí” nebo bolest na zevní straně kolene při tlaku na vnější kondyl stehenní kosti

 

Renneho test

Pozice – Stoj na bolestivé DK, rukama se je možné zapřít o stěnu nebo rameno vyšetřujícího

Provedení – Pomalu provést dřep na jedné noze

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je cítit bolest z boční strany stehna. Pokud vyšetřující přidržuje kondyl stehenní kosti, je možné pod prsty cítit “přeskočení”.

 

McMurrayho test

Pozice – Leh na zádech, vyšetřující uvede koleno do max. pokrčení a přidržuje bérec

Provedení – Pro vnější meniskus vytočíme bérec do vnitřní rotace v koleni a provádíme natažení kolene

        Pro vnitřní meniskus vytočíme bérec do vnější rotace v koleni a provádíme natažení kolene

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je pociťována bolest v koleni, pod našimi prsty je cítit “přeskočení” nebo je slyšitelné “lupnutí”.

 

Apleyho test

Pozice – Leh na břiše, bolestivá DK pokrčená v koleni

Provedení – Položíme dlaně na chodidlo pokrčené DK a zatlačíme bérec proti koleni. Následně rotujeme bérec v koleni zevně a vnitřně.

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je cítit bolest na vnější nebo vnitřní straně kolene

 

Steinmanův test

Pozice – Leh na zádech pokrčená DK v koleni a kyčli,vyšetřující přidržuje DK pod kolenem a druhou rukou drží hlezno

Provedení – Rotujeme bérec v koleni na vnitřní a vnější stranu při pokrčeném koleni

Výsledek – Test je pozitivním, pokud je cítit bolest na vnější straně při vnitřní rotaci nebo na vnitřní straně při vnější rotaci

 

Thessalyho test

Pozice – Stoj na bolestivé DK s lehce pokrčeným kolenem, vyšetřující zajišťuje stabilitu přidržením za ruce

Provedení – Rotujeme stehno v kolenním kloubu zevně a vnitřně

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je cítit při pohybu bolest na vnitřní nebo vnější straně 

 

Varus stress test

Pozice – Leh na zádech, nevyšetřovaná DK pokrčená v koleni a kyčli, vyšetřovaná DK natažená

Provedení – Vyšetřující uchopí nataženou DK za kotník a spustí ji z lehátka. Následně pokrčí DK v koleni a zatlačí přes bérec koleno zevně (do varozity).

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je pohyb kolene do varozity zvýšen oproti zdravému koleni.

 

Dial test

Pozice – Leh na břiše nebo na zádech, obě DKK pokrčené v kolenou (v 90 a poté 30 stupních). 

Provedení – Rotujeme oba bérce zevně v kolenním kloubu

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je rozsah pohybu v bolestivém koleni vyšší než u zdravého kolene

 

Valgus stress test

Pozice – Leh na zádech, nevyšetřovaná DK pokrčená v koleni a kyčli, vyšetřovaná DK natažená

Provedení – Vyšetřující uchopí nataženou DK za kotník a mírně nadzvedne. Následně pokrčí DK v koleni a zatlačí přes bérec koleno vnitřně (do valgozity). Test provádíme i s nataženým kolenem.

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je pohyb kolene do valgozity zvýšen oproti zdravému koleni.

 

Přední zásuvkový test

Pozice – Leh na zádech, vyšetřovaná DK pokrčená v koleni, chodidlo položené na podložce

Provedení – Vyšetřující uchopí bérec oběma rukama těsně pod kolenem a tlakem do zadní části bérce se snaží vysunout bérec směrem z kolene vpřed

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je rozsah pohybu zvýšen

 

Zadní zásuvkový test

Pozice – Leh na zádech, vyšetřovaná DK pokrčená v koleni, chodidlo položené na podložce

Provedení – Vyšetřující uchopí bérec oběma rukama těsně pod kolenem a tlakem do přední části bérce se snaží zasunout bérec směrem z kolene vzad

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je rozsah pohybu zvýšen

 

Lachmanův test

Pozice – Leh na zádech, mírně pokrčené koleno

Provedení – Vyšetřující uchopí bolavou DK jednou rukou nad kolenem a druhou pod kolenem ze zadní strany bérce. Následně zatlačí proti sobě bérec vpřed a stehno směrem k podložce.

Výsledek – Test je pozitivní, pokud je pohyb v koleni zvýšen.

 

Pivot shift test

Pozice – Leh na zádech, DKK natažené 

Provedení – Vyšetřující uchopí bolestivou DKK jednou rukou pod kolenem ze zadní strany bérce a tlačí koleno dovnitř (do valgozity), druhou rukou drží patu. Následně provádí pohyb z propnutí do pokrčení kolene.

Výsledek – Test je pozitivní, pokud dochází k poklesu holenní kosti proti stehenní při pokrčení kolene okolo 30 stupňů. Možné je slyšet zvuk “přeskočení”.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

 

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj:

Kolář, P. , Máček, M. Základy klinické rehabilitace. 1. vydání. Praha: Galén, 2015. ISBN: 978-80-7492-509-2

Calmbach, W.L. and Hutchens, M., 2003. Evaluation of patients presenting with knee pain: Part II. Differential diagnosis. American family physician, 68(5), pp.917-922.

Stathopulu, E. and Baildam, E., 2003. Anterior knee pain: a long‐term follow‐up. Rheumatology, 42(2), pp.380-382.

Thompson, L.R., Boudreau, R., Hannon, M.J., Newman, A.B., Chu, C.R., Jansen, M., Nevitt, M.C. and Kwoh, C.K., 2009. The knee pain map: reliability of a method to identify knee pain location and pattern. Arthritis Care & Research: Official Journal of the American College of Rheumatology, 61(6), pp.725-731.

 

Bolest z vnější strany kolene při běhu nebo chůzi ze schodů je častým příznakem pro iliotibiální syndrom, nazývaný také běžecké koleno.  Prvotní problém však většinou nevzniká v oblasti kolene, ale může být výsledkem nesprávného nastavení hlezenních kloubů, kyčlí nebo pánve. Špatné nastavení dolní končetiny a velké zatížení kolene může vést až k rozvoji zánětlivé reakce, která bolest vyvolává. Proto je terapie primárně zaměřena na korekci vadného dolních končetin.

 

Běžecké koleno patří k nejčastějším bolestivým stavům v oblasti vnějšího kolene u vytrvalostních běžců nebo cyklistů. Bolest je způsobena zánětlivou reakcí vzniklou na základě nesprávného nastavení dolní končetiny a pohybů kolenního kloubu. Nejedná se tedy o úrazové poranění, ale o funkční poruchu.

Jaké jsou příčiny vzniku běžeckého kolene?

Příčina vzniku iliotibiálního syndromu není zcela jasná. Některé vědecké studie tvrdí, že vzniká při aktivitách s usilovným pokrčováním a natahováním kolene, např. běhu, jízdě na kole. Při tomto pohybu se iliotibiální trakt (vazivového pruhu na zevní straně stehna) přesouvá přes zevní epikondyl- výčnělek stehenní kosti a vzniká vyšší tření mezi strukturami. Jiní studie uvádějí, že důvodem vzniku může být utlačení hojně prokrveného tukového polštáře a ztráta pojivové tkáně oddělující výčnělek stehenního kosti od vazivového pruhu. V obou případech však dochází k rozvoji zánětu v oblasti vnější stany kolene, který se může v první fázi projevit otokem, zčervenáním, zvýšením teploty v dané oblasti a dotykovou bolestí.

 

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik běžeckého kolene?

Vznik a rozvoj syndromu je značně ovlivněn nekvalitním nastavení jednotlivých částí těla. Mezi nejčastější rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku běžeckého kolene, patří:

• svalová slabost stabilizátorů kyčelního kloubu (musculus gluteus medius)
• výrazná vnitřní rotace kyčelního kloubu
• vbočení kolene směrem dovnitř („nohy do X“)
• větší zatížení vnitřní hrany chodidla (pronace nohy)

 

Jaké jsou příznaky běžeckého kolene?

Charakteristickým příznakem pro iliotibiální syndrom je ostrá bolest na vnější straně kolene, zejména dopadu nohy na zem. V mnoha případech se může bolest šířit až do vnější části stehna či bérce. Bolest se zhoršuje při běhu nebo při chůzi ze schodů. Při ohnutí kolene je možné vnímat pocit prasknutí nebo přeskočení. Dále můžeme pozorovat známky zánětu – otok, zčervenání nebo zvýšení teploty na vnější straně kolene. Citlivý na dotyk bývá zevní výčnělek stehenní kosti hlavně během pokrčování a propínání kolenního kloubu.

 

Jak se běžecké koleno diagnostikuje?

Diagnostika iliotibiálního syndromu je prováděna hlavně na základě vyšetření doktorem/fyzioterapeutem. Ten si pomocí jednoduchých vyšetřovacích testů je schopný potvrdit, zda jsou přítomny známky zánětu na vnější straně kolene, kvalitu nastavení dolní končetiny a napětí svalových skupin. Pro diagnostiku běžeckého kolene je nejčastěji využíván Oberův test, Nobleho kompresní test nebo test stereotypu běhu.

 

Jak se běžecké koleno léčí?

Terapie běžeckého kolene by měla být zahájena komplexním kineziologickým vyšetřením, které odhalí jednotlivé odchylky v nastavení těla, svaly se zvýšeným nebo naopak sníženým napětím. Dle zjištěných informací se fyzioterapeut zaměří na konkrétní dysbalanční problémy tak, aby došlo k uvolnění tkání s vyšším napětím (iliotibiální trakt), posílení oslabených svalů (hýžďové svaly) a zlepšení celkové stability dolní končetiny.

Pro uvolnění struktur s vyšším napětím je možné využit techniky měkkých tkání, strečink nebo cvičení s masážními pomůckami (Self Myofascial Release). Poslední zmiňovaná technika získává v posledních letech na popularitě hlavně pro svou jednoduchost a možnost aplikace i v domácím prostředí. Pro cvičení je využívána celá řada masážních pomůcek – foam roller, masážní míčky a válečky různých tvarů a velikostí.  Pro uvolnění iliotibiálního traktu je ideální „válcovat“ zevní stranu stehna foam rollerm.

Fyzioterapie běžeckého kolene se dále zaměřuje na posílení oslabených zevních fixátorů kyčelního kloubu (musculus gluteus medius). Zde je možné zvolit z široké řady posilovacích technik, ať už jednoduché analytické posilování do unožování, cvičení na nestabilních plochách nebo v plyometrické cvičení, které se využívá hlavně v pozdějších fázích rehabilitace.

Vhodné je také cvičení pro zlepšení nastavení hlezenních kloubu zvláště u lidí s nekvalitním postavením nožní klenby („ploché nohy“). Pro korekci vadného nastavení nohou je ideální nejen cvičení, ale je také možné si pořídit vložky do bot vyrobené na míru.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

FAIRCLOUGHA, J., HAYASHI, K., TOUMI, H., LYONS, K., BYDDER, G., PHILLIPS, N., BESTF., T., M., BENJAMIN, M. Is iliotibial band syndrome really a friction syndrome? Journal of Science and Medicine in Sport. 2007, 10, 74 – 76. ISSN 18781861.

HOLMES, J., C., PRUITT, A., L., WHALEN, N., J., Iliotibial band syndrome in cyclists. The American Journal of Sports Medicine. 1993, 21(3), 419-424. ISSN 1552-3365.

 

https://physio-pedia.com/Iliotibial_Band_Syndrome?utm_source=physiopedia&utm_medium=search&utm_campaign=ongoing_internal

 

 

People photo created by jcomp – www.freepik.com

1.    Běžecké koleno

Běžecké koleno nebo také iliotibiální syndrom je bolestivý stav oblasti vnějšího kolene nejen u vytrvalostních běžců. Nejedná se o úrazové poranění, ale o funkční poruchu způsobenou nekvalitním nastavením dolní končetiny a nesprávnou biomechanikou kloubu.

 

Příčina: Běžecké koleno vzniká při aktivitách s usilovným pokrčováním a natahováním kolene, např. běhu. Při tomto pohybu se iliotibiální trakt (vazivového pruhu na zevní straně stehna) přesouvá přes zevní výčnělek stehenní kosti a vzniká vyšší tření mezi strukturami. Dalším důvodem může být také utlačení hojně prokrveného tukového polštáře. V obou případech však dochází k rozvoji zánětu, který se v první fázi projevuje otokem, zčervenáním, zvýšením teploty a bolestí v dané oblasti. Vznik a rozvoj syndromu závisí na nekvalitním nastavení jednotlivých segmentů těla.

Mezi nejčastější problémy patří:

• svalová slabost stabilizátorů kyčle (hýžďových svalů)
• pronace nohy (vyšší zatížení palcové hrany nohy)
• vbočení kolene směrem dovnitř („nohy do X“)

 

Projevy: Typickým příznakem pro iliotibiální syndrom je ostrá bolest na vnější straně kolene, zejména při došlápnutí na zem. V mnoha případech se může bolest šířit až do vnější části stehna či bérce. Bolest se zhoršuje při běhu nebo při chůzi ze schodů.

 

Terapie: Hlavním cílem terapie je zlepšení nastavení a stability dolní končetiny tak, aby nedocházelo k rozvoji zánětu. Podle informací zjištěných během komplexního kineziologického vyšetření fyzioterapeutem je terapie zaměřena na uvolňování svalů s vysokým napětím (iliotibiální trakt, přitahovače stehna) a posílení stabilizátorů kyčelního kloubu (musculus gluteus medius). Pro zlepšení stability kolene je ideální do terapie zařadit cvičení na nestabilních plochách (Bosu, balanční plochy) a cvičení pro zlepšení postavení nohy (stimulace svalů chodidla).

 

2.    Chondromalácie čéšky

Chondromalácie je onemocnění chrupavky čéšky, kdy dochází k postupné degeneraci (změknutí, rozvláknění) chrupavky, v těžších případech až k sekundární artróze kloubu mezi kosti stehenní a čéškou (patelofemorální kloub).

 

Příčina: Proč chondromalácie čéšky vzniká je dosud stále nejasné, avšak významně se na vzniku může podílet nevhodné nastavení kostí kolenního kloubu a svalové dysbalance dolní končetiny.

Mezi hlavní faktory ovlivňující vznik a rozvoj chondromalácie čéšky můžeme zařadit:

• nepoměr napětí mezi vnitřní a vnější hlavou čtyřhlavého svalu stehenního
• zkrácení přímého svalu stehenního (musculus rectus femoris)

• vnitřní rotace nebo posun stehenní kosti do středu
• vyšší napětí iliotibiálního traktu (vazivového pruhu na zevní straně stehna)
• vyšší napětí svalů zadní strany stehna (hamstringů)
• výrazná vnitřní rotace (pronace) nohy

 

Projevy: Charakteristické pro chondromalácii čéšky je bolest při dlouhodobém sedu s pokrčenými koleny. Bolest je mnohdy hůře lokalizovatelná a popisována “za”, “pod” či “okolo” čéšky. U aktivit, při kterých je kolenní kloub ohnutý (chůze, běh, skok, chůze do schodů a ze schodů..), může být bolest citelnější. Často se může objevit i podklesnutí kolene při chůzi v důsledku bolesti nebo oslabení čtyřhlavého svalu stehenního.

 

Terapie: Hlavním cílem léčby je úprava nastavení kolenního kloubu. Terapie může zahrnovat:

• posílení vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního a zmírnění napětí vnější hlavy
• protažení a snížení napětí iliotibiálního traktu, přímého svalu stehenního nebo hamstringů
• posílení svalových stabilizátorů kyčelního kloubu (hýžďových svalů)
• úprava nastavení hlezenního kloubu a nohy
• aplikace tejpu (McConnell taping)

• pořízení stélek do bot (pro úpravu nastavení nohou)

Pro uvolnění napětí a protažení zkrácených svalů je možné využít techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami).

 

3.    Skokanské koleno

Skokanské koleno, označováno také jako patelární tendinitida je neúrazové poranění šlachy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris). To vzniká při větším zatížení šlachy pohybovými aktivitami, při kterých se hojně objevuje odraz a dopad, např. basketbal, volejbal, házená.

 

Příčina: Příčinou vzniku skokanského kolene je omezení průtoku krve a lymfy v místě úponu a rozvoj zánětlivé reakce.

Mezi hlavní faktory podílející se na vzniku skokanského kolene řadíme:

• nadměrné zatěžování dolní končetiny
• zvýšené napětí čtyřhlavého svalu stehenního
• svalové dysbalance v oblasti dolní končetiny
• nevhodné nastavení okolních segmentů (hlezenní nebo kyčelní kloub)
• prodělané úrazy kolene

 

Projevy: Bolest pod čéškou na přední straně kolene je hlavním projevem skokanského kolene. Tato bolest se může objevovat u aktivit vyžadující zapojení čtyřhlavého svalu stehenního (dřep, běh, chůze do schodů i ze schodů, doskoky či dopady). Současně je možné pozorovat v oblasti pod čéškou projevy zánětlivé reakce – otok, zvýšení místní teploty, zčervenání nebo bolest po dotyku.

 

Terapie: Kompenzační cvičení pro korekci svalových dysbalancí je zaměřeno hlavně na uvolnění napětí přímé hlavy musculus quadriceps femoris pomocí různých technik, např. postizometrické relaxace, strečinku nebo cvičení s foam rollerem. Dále se zaměřujeme na posílení oslabených svalových skupin, které narušují statiku dolních končetin (vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního, hýžďové svaly). V pozdější fázi terapie se zaměřujeme na kontrolu a nácvik správného provedení pohybových vzorů, které jsou využívané v konkrétním sportu (odraz, doskok, dřep …). Léčbu skokanského kolene je možné doplnit o aplikaci fyzikální terapie, např. magnetoterapii, laser nebo rázovou vlnu.

 

4.    Artróza

Artróza kolene (gonartróza) je onemocnění kloubu, pro které je typickým příznakem úbytek kloubní chrupavky, spojený s tvorbou kostních výrůstků (osteofytů).

 

Příčina: Příčina vzniku primární artrózy není zcela známa, avšak stále častěji je vina přičítána metabolické poruše tvorby chrupavčité tkáně. Důvody vzniku sekundární artrózy jsou různorodé, v mnoha případech dochází k rozvoji degenerativních změn po prodělaném úrazu nebo poranění kolenního kloubu, dále při nestabilitě kloubu, netypickém tvaru kloubních ploch nebo u zánětlivých onemocnění (revmatoidní artritida).

 

Projevy: Prvním příznakem počínající artrózy je tupá, hluboká bolest, nejčastěji umisťována na střed kolene. Typická je tzv. startovací bolestí, která se objevuje vždy na začátku pohybu a postupně zeslabuje. Tento typ bolesti bývá přítomný zejména z rána nebo po dlouhodobějším klidu (např. delší sed). Dalším příznakem je raní ztuhlost kloubu, vybočování kolene (nohy do „O“), omezení pohyblivosti kolenního kloubu, oslabení svalů (hlavně čtyřhlavého svalu stehenního) a zhoršení stability.

 

Terapie: Základem terapie je fyzioterapeutické cvičení, které je vhodné doplnit farmakologickou léčbou a edukaci pacienta o důležitost pravidelného cvičení a péče o své tělo. V závislosti na stádiu onemocnění a míře deformace kolenního kloubu by měl být fyzioterapeutem navržen rehabilitační plán, který zahrnuje uvolnění a protažení zkrácených svalů (svaly vnitřní strany stehna – adduktory, svaly zadní strany stehna – hamstringy), posílení oslabených svalových skupin (hýžďových svalů, čtyřhlavého svalu stehenního) a cvičení na nestabilních plochách pro zlepšení rovnováhy a stability kolenního kloubu. Doporučuje se kombinovat rehabilitační cvičení s aerobními aktivitami (chůze, nordick walking, plavání) a doplňkovou fyzikální terapií, např. parafínovými zábaly (v chronickém stádiu), TENS proudy, magnetoterapií nebo ultrazvukem.

 

5.    Přetržení předního zkříženého vazu

Přetržení předního zkříženého vazu (ACL) je nejčastější traumatické poranění vazu v těle, které vzniká hlavně při sportovních aktivitách využívajících rychlou změnu pohybu (fotbal, tenis, basketbal). Rizikovou skupinou pro toto poranění jsou mladí lidé, kteří se věnují sportu na vrcholové úrovni.

 

Příčina: Poranění vzniká převážně nekontaktním mechanismem, který může zahrnovat pohyby jako: dopad po výskoku, rychlé zpomalení pohybu, výskok nebo rychlé silové propnutí kolene nad fyziologickou mez (do hyperextenze).

Ženy jsou obecně náchylnější k poranění ACL, avšak z jakého důvodu není zatím zcela jasné. Usuzuje se souvislost s:

• větší laxicitou vazů (menší pevností vazů)
• addukčním postavením stehen (u žen vídáme častěji postavení dolních končetin do „X“)
• menším prostorem pro ACL v kolenním kloubu

 

Projevy: Klíčovým symptomem pro odhalení přetržení předního zkříženého vazu je pocit prasknutí v koleni, následováno pocitem vyskočení kolene s ostrou bolestí, rychlému vytvoření otoku a nemožností pokračovat v aktivitě. Po odeznění těchto akutních příznaků se dostavuje bolest při rychlé změně směru pohybu a značná nestabilita kolenního kloubu.

 

Terapie: Na základě doporučení ortopeda/fyzioterapeuta se musí pacient rozhodnout pro konzervativní nebo operativní terapie. Dříve než dojde k rozhodnutí mezi operací a konzervativním řešením, je nutné zajistit akutní péči o poraněný vaz –  redukci hemartrózy (přítomnost krve v kloubním pouzdře) pomocí aplikace ledu, polohování kolene do vyvýšené pozice a podávání nesteroidních protizánětlivých léků.

Konzervativní terapie má za cíl odstranění současných obtíží (otok, bolest), obnovu rozsahu pohybu v kloubu, zlepšení stability kolene a obnovu pohybových vzorů, které byly úrazem pozměněny (stoj, chůze, běh ..). Pro redukci otoku je možné zvolit techniky manuální lymfodrenáže. Ty napomáhají k obnově kloubních rozsahů, stejně jako uvolnění zvýšené napětí svalu lýtkového, hamstringů a napínače stehenní povázky (musculus tensor fascie latae), které drží koleno v mírném pokrčení (semiflexi). Důležitou částí terapie je posílení vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního a zlepšení stability kolenního kloubu.

Operativní řešení je obecně doporučováno mladým pacientům, u kterých je pravděpodobné, že budou chtít i nadále provozovat sportovní aktivity na vrcholové úrovni. Rekonstrukce vazu je dále doporučována v momentě, kdy nestabilita kolenního kloubu nedovoluje provádět běžné denní aktivity (chůze po rovině, do schodů) nebo činnosti nutné pro vykonávání povolání.

 

6.    Morbus Osgood-Schlatter

Osgood-Schlatterova choroba známá také jako osteochondróza je neúrazové poranění místa úponu šlachy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris) na holenní kost u dospívajících dětí.

 

Příčina: Během růstového spurtu, u chlapců okolo 12-14 let a u dívek okolo 10-12 let, dochází k prodlužování kostí a zvyšování napětí šlachy čtyřhlavého svalu stehenního. Tahem šlachy dochází k natržení až odtržení ještě ne zcela osifikované (zkostnatělé) drsnatiny holenní kosti. V závislosti na natržení této části kosti zde dochází k rozvoji zánětu, který způsobuje bolest a omezení pohyblivosti kolenního kloubu.

 

Projevy:  Hlavním příznakem je bolest přední strany kolenního kloubu, která je spojená s rozvojem zánětu v oblasti drsnatiny holenní kosti. Zánět se může projevit otokem, zvýšením teploty a zčervenáním v oblasti poranění. Bolest se zhoršuje při pohybových aktivitách, které vyžadují zapojení čtyřhlavého svalu stehenního, např.: běhání, skákání, jízda na kole, chůze do schodů a ze schodů či kopání do míče.

 

Terapie: Pro terapii Osgood-Schlatterovi nemoci je nutné omezit sportovní aktivity, které vyvolávají bolest a dočasně je nahradit kompenzačním rehabilitačním cvičením. Tento typ cvičení je zaměřený především na jemné protažení přímého svalu stehenního a svalů zadní strany stehna (hamstrimgů). Dále je nutné se zaměřit posílení oslabených svalových skupin zajišťující stabilitu kolenního kloubu (vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního). Účinnou formou cvičení pro zlepšení stability kolenního kloubu je cvičení na nestabilních plochách (např. Bossu, Airex, úseč). Pokud koleno vykazuje známky aktivního zánětu, je vhodné oteklou oblast ledovat. Léčbu je také možno doplnit o užívání nesteroidních protizánětlivých léků pro zmírnění bolesti.

7.    Poranění menisku

Poranění menisku (chrupavčité destičky) je často se objevující úraz kolenního kloubu. Nejčastěji dochází k natržení nebo až odtržení části menisku, který se může volně pohybovat v kloubu a způsobovat bolest.

 

Příčina: Poranění menisku bývá v mnoha případech způsobeno rychlým rotačním pohybem mezi kostí stehenní a lýtkovou. S tímto pohybem se nejčastěji setkáváme u sportů, jako jsou fotbal, tenis, lyžování atd. Rizikové mohou být také sportovní aktivity s odrazem a dopadem.

 

Projevy: Během okamžiku poranění menisku je cítit prudká bolest, pocit lupnutí v koleni nebo vyskočení kolene. Následně dochází vytvoření otoku okolo čéšky a znemožnění pohybu kolene, hlavně z důvodu velké bolesti. Kolenní kloub se postupně dostává do mírného pokrčení vlivem reflexivního stažení svalů okolo kloubu. Značně je snížena také stabilita kloubu, stoj a chůze může být mírně nejistá.

 

Terapie: Dle závažnosti poranění je zvolen buďto operační zákrok nebo fyzioterapie. Ta v první fázi zahrnuje aplikaci lymfodrenáží nebo lymfatického tejpu pro snížení otoku kloubu. Pro zvýšení rozsahu pohybu kolene je nutné snížit svalové napětí svalů zadní strany stehna (hamstringů), které udržují kolenní kloub v mírném ohybu. Důležité je také posílit vnitřní hlavu čtyřhlavého svalu stehenního, který se účastní stabilizace kloubu. Pro obnovení stability kolene jsou vhodná cvičení na nestabilních plochách (např. Bosu, Airex, úseč). V pozdější fázi rehabilitace je možné zařadit náročnější pohybové prvky, např. plyometrické cvičení, která jsou ideální pro získání větší svalové síly.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

FERRETTI, A., MONACO, E., PONZO, A., DAGGET, M., GUZZINI, M., MAZZA, D., REDLER, A., CONTEDUCA, F. The unhappy triad of the knee re-revisted. International Orthopaedics. 2018, 43 (2), 223-228. ISSN 1761-7227.

GENTILI, A., SEEGER, L., L., YAO, L. Anterior cruciate ligament tear: indirect signs at MR imaging. Radiology. 1994, 193 (3), 835-840. ISSN 0033-8419.

ARENDT, E., A., AGEL, A., DICK, R. Anterior Cruciate Ligament Injury Patterns Among Collegiate Men and Women. Journal of Athleric Training. 1999, 34 (2), 86-92. ISSN 1947-380X.

MUSAHL, V., KARLSSON, J. Anterior Cruciate Ligament Tear. The New England Journal of Medicine. 2019, 380 (24), 2341-2348. ISSN 0028-4793.

GEORGIEVA, D., POPOSKA, A., DZOLEVA-TOLEVSKA, R., MANEVA-KUZEVSKA, K., GEORGIEX A., VUJICA, Z. Osgood-Schlatter Disease – a common problem in young athletes. Research in Physical Education, Sport & Health . 2015, 4 (2), 47-49. ISSN 1857-8160

HABUSTA, S., F., COFFEY, R., PONNARASU, S., GRIFFIN, E., E. Chondromalacia Patella. 1st edition StatPearls Publishing, 2020.

HOŘČIČKA, V. Osteoartroza. Interní medicína pro praxi. 2004, 5, 238-243. ISSN 1212-7299.

MIKULA, J. Rehabilitační problematika kolenních náhrad: Hlavní téma: Endoprotetika kolene. Zdravotnické noviny. 2003, 52(23), 8-17. ISSN 1805-2355

PAVELKA, K.. Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních a kyčelních a ručních kloubů. Czech Rheumatology/Česká Revmatologie. 2012, 20(3), 138-157

DHANAKOTTI, S., SAMUEL, R. K., THAKAR, M., DOSHI, S., VADSOLA, K. Effects of Additional Kinesiotaping Over the Conventional Physiotherapy Exercise on Pain, Quadriceps Strength and Knee Functional Disability in Knee Osteoarthritis Participants: A Randomized Controlled Study. International Journal of Health Sciences and Research. 2016, 6(1), 221-229. ISSN 2249-9571.

FERRETTTI, A., IPPOLITO, E., PIERPAOLO, M. Jumper’s Knee. The American Journal of Sports Medicine. 1983, 11(2), 58-62. ISSN 1552-3365.

RUDAVSKY, A., COOK, J. Physiotherapy management of patellar tendinopathy (jumper’s knee). Journal of Physiotherapy. 2014, 60(3), 122-129. ISSN 1836-9553

Smith JM, Varacallo M. Osgood Schlatter Disease. [Updated 2020 Jul 29]. In: StatPearls [Internet]. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; 2021 Jan-. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK441995/

http://www.southfloridasportsmedicine.com/malalignment-syndrome.html

https://www.physio-pedia.com/Chondromalacia_Patellae

https://physio-pedia.com/Osgood-Schlatter’s_Disease?utm_source=physiopedia&utm_medium=search&utm_campaign=ongoing_internal

https://kidshealth.org/en/parents/osgood.html
Man photo created by rawpixel.com – www.freepik.com

Osteoartróza je nejčastějším kloubním onemocněním a velmi častou příčinou bolesti kolenního kloubu. V populaci nad 65 let trpí obtížemi spojenými s artrózou kolene nebo kyčle 40 % lidí. Gonartróza (artróza kolene) se projevuje celou řadou příznaků – bolestí, ztuhlostí, změnou postavení kloubu či ztrátou stability kolene. Léčba artrotických změn je pak značně individuální a odvíjí se od intenzity příznaků, klinického a rentgenového vyšetření.

 

Osteoartróza (zkráceně artróza) označení pro širokou skupinu onemocnění kloubu, pro kterou je typickým příznakem úbytek kloubní chrupavky doprovázený tvorbou kostních výrůstků (osteofytů) a subchondrální sklerózou (“zhuštění” kostní tkáně pod vrstvou chrupavky). Artróza kolene (gonartróza) je pak velice častým degenerativním onemocněním, které postihuje převážně starší pacienty.

 

Jaké jsou příčiny vzniku artrózy kolene?

Na vzniku artrózy se ve většině případů podílí více faktorů. Dle příčiny vzniku můžeme artrózu rozdělit na primární a sekundární. Pro primární artrózu je typické, že nelze určit přesnou příčinu vzniku. Hlavní roli zde hraje metabolická porucha tvorby chrupavčité tkáně. O sekundární artróze hovoříme, pokud je vyvolávající příčina mimo chrupavčitou tkáň. K rozvoji sekundární artrózy mohou přispět např.:

• úrazy a poranění kloubu
• netypické tvary kloubních ploch
• nestabilita kloubu
• zánětlivé onemocnění (revmatoidní artritida)
• porušení cévního zásobení
• hormonální poruchy
• medikace (možný důsledek dlouhodobého užívání kortikoidů pro různá onemocnění)

 

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik artrózy kolene?

Artróza kolenního kloubu se vyskytuje u obou pohlaví do věku okolo 55 let přibližně stejně. V pozdějším věku již přibývá procento žen s gonartrózou, což může být způsobeno hormonálními změnami po klimakterium, rozdílným postavením pánve, obecně nižší svalovou sílou čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris), větší laxicitou (pevností) vazů a s ní spojeným vyšším procentem úrazů kolen u žen.

Další významnou rizikovou skupinou jsou pacienti po prodělaném úrazu kolenního kloubu. U pacientů s poraněním menisku, předního nebo zadního zkříženého vazu je výrazně větší riziko vzniku nestability kolene a rozvoje degenerace chrupavky kolenního kloubu.

Dalšími rizikovými faktory jsou:

• obezita
• fyzicky náročné povolání (práce v kleku)
• dlouhodobé pohybové přetížení
• genetické faktory (nižší kvalita chrupavky, méněcennost vaziva)
• vývojové vady (změny postavení kloubních ploch a jejich zatížení)
• asymetrické zatěžování a jednostranné přetěžování
• chybné pohybové stereotypy
• snížená svalová síla čtyřhlavého svalu stehenního (musculus qaudriceps femoris)
• metabolické nebo endokrinní onemocnění

 

Jaké jsou příznaky artrózy kolene?

Příznaky artrózy kolene jsou značně individuální a závisí na stádiu rozvoje degenerace chrupavky.

 

Bolest bývá nejčastěji první známkou začínající artrózy. U gonartrózy se velice často setkáváme tzv. startovací bolestí, která se objevuje vždy na začátku pohybu a postupně zeslabuje. Tento typ bolesti bývá přítomný zejména z rána nebo po dlouhodobějším klidu (např. delší sed). Až polovina pacientů popisuje klidovou bolest, tedy bez pohybového zatížení. U rozvinutějších artrotických změn je přítomna i noční bolest a bolest při dlouhodobé námaze, která se zmenšuje v klidu nebo při odlehčení kloubu. V některých případech se bolest artrotického kolene zhoršuje s poklesem barometrického tlaku, tedy závisí na počasí.

Pacienti popisují bolest jako tupou, hlubokou a umisťují ji do středu kolene. Bolest se zhoršuje ke konci dne a ve většině případu přináší úlevu od bolesti odpočinek.

Příčin bolestí u artrotického kloubu je celá řada. Je však nutno říci, že ačkoliv je degenerativním procesem primárně zasažena kloubní chrupavka, nebývá hlavním zdrojem bolesti. Tím bývá subchondrální kost, svalové úpony, šlachy nebo vazy. Příčinou bolesti může být také zánět, kloubní výrůstek, napínání kloubního pouzdra atd.

 

Ztuhlost je dalším charakteristickým příznakem artrózy kolenního kloubu. Dlouhodobější neměnná pozice může zapříčinit ztuhlost kolene, která se objevuje taky ráno po probuzení.

 

S postupným rozvojem nemoci je také možné se setkat se změnou postavení kloubu (deformací). Kolenní kloub může vbočovat (posouvat se směrem dovnitř) nebo vybočovat (posunovat se směrem ven). Častěji se setkáváme s varózním typem deformity, tedy postavením nohou do písmene „O“. Tyto deformity kloubu jsou zapříčiněny destrukcí kloubní chrupavky, která zapříčiní také vznik drásot při pohybu.

 

Dalším důsledkem destrukce kloubní chrupavky a vzniku výrůstků (osteofytů) je postupné omezování pohybu v kloubu. Lidé s gonartrózou v pozdějších stádiích nedokáží plně ohnout nebo natáhnout nohu v koleni, na kterém se podílí také zkrácení svalů nebo otok.

 

Vlivem zvyšující se bolesti kloubu mají lidé s artrózou kolene tendenci méně zatěžovat postiženou dolní končetinu, což vede k oslabení svalů, a to hlavně vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus vastus medialis). S oslabením svalů dochází ke ztrátě pocitu stability a zhoršení balančních schopností. Zhoršují se také jednotlivé pohybové vzory jako chůze, běh atd.

 

Jak se diagnostikuje artróza kolene?

Základem diagnostiky artrózy kolenního kloubu je klinické vyšetření doktorem. Ze získaných informací od pacienta a jednoduchých pohybových testů je doktor schopný posoudit, zda je možnou příčinou bolestí artróza. Pro potvrzení diagnózy je pacient poslán na rentgenové vyšetření. Na rentgenovém snímku může být viditelné zúžení kloubní štěrbiny, přestavba a sklerotizace subchondrální kosti nebo tvorba výrůstků.

Po zvážení míry postižení kloubu a stádia rozvoje artrózy se doktor na základě debaty s pacientem rozhodne, zda se přistoupí ke konzervativní nebo operativní léčbě.

 

Jak se artróza kolene léčí?

Obecně lze rozdělit léčbu gonartrózy na konzervativní nebo chirurgickou. Při volbě terapie je vždy nutné vzít v úvahu jak objektivní nález z rentegenového snímku, tak subjektivní příznaky pacienta. Ortopéd musí zvážit několik faktorů, které určují následnou léčbu, např. věk, stádium rozvoje degenerativních změn, životní styl a sportovní aktivity atd. Primárně by však měla být využívána konzervativní terapie, a až následně chirurgický zákrok

Konzervativní terapie

Základem konzervativní terapie je fyzioterapeutické cvičení, které je vhodné doplnit farmakologickou léčbou. Cílem léčby je úleva od bolesti, zmírnění obtíží (ztuhlosti, otoku, snížení rozsahu kolene, ztráty rovnováhy) a působit preventivně proti rozvoji dalších degenerativních změn. Velký důraz je kladen na to, aby nedocházelo ke zhoršení pohybových stereotypů potřebných pro zajištění soběstačnosti a kvality života. Proto je důležité pacienta obeznámit s nemocí, jejími příznaky a průběh, tak aby pochopil důležitost pravidelného cvičení a péče o své tělo.

Základem pro efektivní terapii je komplexní kineziologické vyšetření, které odhalí kvality i nedostatky v nastavení kolenního kloubu, napětí svalů a svalových smyček nejen v oblasti kolene. V závislosti na tom, zda se onemocnění nachází v akutním nebo chronickém stavu následně volíme adekvátní terapii.

V akutním stádiu, kdy v kloubu dominuje otoku, je vhodné koleno polohovat, ledovat a dodržovat klidový režim. Po odeznění akutních obtíží je nutné zaměřit se postavení kolenního kloubu a svalové dysbalance. Koleno se v mnoha případech dostává do varózního postavení (nohy do „O“), a to z důvodu zkrácení svalů vnitřní strany stehna (adduktorů) a svalů zadní strany stehna (hamstringů). Naopak svaly zevní strany stehna (musculus gluteus maximus, musculus gluteus medius) a čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris) bývají reflexně utlumeny, a tím se vybočení kolen ještě prohlubuje.

Terapie je v tomto případě zaměřena na uvolnění a protažení zkrácených svalů pomocí techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami). K posílení oslabených svalových skupin (hýžďových svalů a čtyřhlavého svalu stehenního) využíváme cvičení s odporovými gumami i cvičení na BOSU nebo jiných nestabilních plochách. Cvičení na labilních podložkách je současně ideální pro zlepšení rovnováhy a stability kolenního kloubu. Doporučuje se kombinovat rehabilitační cvičení s aerobními aktivitami (chůze, nordick walking, plavání), u kterých nedochází opakovaných dopadům na tvrdý povrch.

Doplňkovou léčbou může být aplikace tepla (v chronickém stádiu) a to v různých formách – tepelné sáčky, parafínové zábaly či peloidové koupele. Z fyzikální terapie je také hojně využívána aplikace TENS proudů, které mají za cíl ulevit od bolesti, magnetoterapie nebo ultrazvuku.

Farmakologický léčba 

Farmakologický léčba je v mnoha případech nutnou součásti terapie gonartrózy. Pro snížení bolestivosti se podávají analgetika, např. paracetamol, který je obecně považován za lék první volby u mírné a střední bolesti. Nejužívanější skupinou léků u osteoartrózy jsou nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenac), které působí analgeticky a protizánětlivě. Další skupinou léků užívaných pro zmírnění bolesti a ztuhlosti kolenního kloubu při onemocnění, jsou látky nazývané SYSADOA.

Operační terapie

V případě, kdy je pohybová a farmakologická terapie neefektivní, přistupuje se k operačnímu řešení. V současné době se volí z několika typů chirurgických zákroků:

 

Artroskopické zákroky

Účelem jednotlivých artrotických zákroků je ochránit kloubní chrupavku a prodloužit dobu před totální endoprotézou kloubu. Během artroskopického výkonu je možné provést kloubní výplach, tzv. laváž, při které dochází k odstranění volných částic. Zároveň může operatér odstranit části nestabilní kloubní chrupavky, zbytků menisků nebo osteofytů.

 

Korekční osteotomie

Korekční osteotomie je doporučována mladým pacientům s příznivou prognózou, pacientům s dobrou kvalitou kostní tkáně a menší osovou deformitou kolenního kloubu. Touto metodou dojde k obnovení osy končetiny, tím se zlepší zatížení kolenního kloubu a sníží subjektivních obtíží pacienta.

TEP (totální endoprotéza)

Totální endoprotéza, též artroplastika nebo také aloplastika je označením pro náhradu artrotických částí kloubu. Při tomto typu operace dochází k nahrazení poškozené dolní část stehenní kosti a horní část bércové kosti chirurgickým materiálem, který má zajistit obnovení osy končetiny.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

HOŘČIČKA, V. Osteoartroza. Interní medicína pro praxi. 2004, 5, 238-243. ISSN 1212-7299.

MIKULA, J. Rehabilitační problematika kolenních náhrad: Hlavní téma: Endoprotetika kolene. Zdravotnické noviny. 2003, 52(23), 8-17. ISSN 1805-2355

PAVELKA, K.. Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních a kyčelních a ručních kloubů. Czech Rheumatology/Česká Revmatologie. 2012, 20(3), 138-157

DHANAKOTTI, S., SAMUEL, R. K., THAKAR, M., DOSHI, S., VADSOLA, K. Effects of Additional Kinesiotaping Over the Conventional Physiotherapy Exercise on Pain, Quadriceps Strength and Knee Functional Disability in Knee Osteoarthritis Participants: A Randomized Controlled Study. International Journal of Health Sciences and Research. 2016, 6(1), 221-229. ISSN 2249-9571.

.
People photo created by jcomp – www.freepik.com

Přetržení předního zkříženého vazu (ACL) je nejčastější traumatické poranění vazu v těle. Rizikovou skupinou pro toto poranění jsou mladí lidé, kteří se věnují sportu na vrcholové úrovni. Až 40 % přetržení předního zkříženého vazu vzniká na základě rychlé změny směru pohybu nebo nekvalitního dopadu po výskoku. Přetržení (ruptura) vazu bývá spojována s rizikovými faktory, jako jsou např. větší laxicitou vazů, hormonální vlivy či pohybovými aktivitami (fotbal, lyžování, basketbal). Typickým příznakem pro akutní poranění je pacienty popisován praskavý pocit v koleni, následován pocitem vyskočení kolene a ostrou bolestí. Možnost léčby ruptury závisí na věku, pohlaví a sportovním zatížení. Dle těchto parametrů se následně volí operativní či konzervativní řešení.

Jak vzniká přetržení předního zkříženého vazu?

Přetržení předního zkříženého vazu vzniká na základě kontaktního nebo nekontaktního mechanismus. Mezi nekontaktní mechanismy je možné zařadit rychlou změnu směru pohybu, dopad po výskoku, decelerace pohybu, výskok nebo rychlé silové propnutí kolene nad fyziologickou mez (do hyperextenze). Klíčovým symptomem pro odhalení přetržení předního zkříženého vazu kontaktním i nekontaktním mechanismem je pocit prasknutí v koleni, následováno pocitem vyskočení kolene s ostrou bolestí a nemožností pokračovat v aktivitě. Na rozdíl od poranění kolaterálního vazu dochází u ruptury ACL k rychlému vytvoření otoku.

Mnoho pacientů po odeznění akutních příznaků vykonává běžné pohybové aktivity prováděné v přímém směru (chůze po rovině, do schodů, jízda na kole, běžkování) bez výraznějších obtíží. Problém nastává při pohybech zahrnující rychlou změnu směru pohybu (basketbal, fotbal, volejbal, lyžování, tenis ..). Pokud je pravděpodobné, že pacient bude chtít tyto sportovní aktivity i nadále vykonávat, je indikováno operativní řešení. Operace je doporučována také v případě, kdy pacient pociťuje nestabilitu kolenního kloubu i během běžných denních aktivit nebo nestabilita kolene brání ve výkonu povolání.

Jaké jsou rizikové faktory pro přetržení předního zkříženého vazu?

Se zvyšováním zájmu mladých dívek o vrcholový sport, dochází současně ke zvyšování počtů případů přetržení předního zkříženého vazu. Ženy jsou obecně náchylnější k poranění ACL, avšak z jakého důvodu není zatím zcela jasné. Usuzuje se souvislost s:

• větší laxicitou vazů (menší pevností vazů)
• addukčním postavením stehen (u žen vídáme častěji postavení dolních končetin do „X“)
• menším prostorem pro ACL v kolenním kloubu
• hormonálními vlivy (riziko ruptury ACL se zvyšuje během preovulační fáze menstruačního cyklu)

Přetržení předního zkříženého vazu může kromě bezprostředních přidružených problémů současně značně zvyšovat riziko vzniku artrózy u mladých pacientů s neukončeným růstem kostí.

Jak se diagnostikuje přetržení předního zkříženého vazu?

Pro stanovení diagnózy je důležitá pečlivá anamnéza s důrazem kladeným na prvotní příznaky. Klíčovými body anamnézy ukazující na rupturu ACL je pocit prasknutí a vyskočení kolene, ostrá bolest a vytvoření otoku. Samotné natržení předního zkříženého vazu se objevuje v méně než 10 % případů a často je doprovázeno poraněním menisku, kloubní chrupavky, subchondrální kosti anebo poraněním kolaterálního vazu (vnějšího nebo vnitřního).

V mnoha případech se setkáváme s tzv. nešťastnou triádou (unhappy trias). Jedná se o současné poranění předního zkříženého vazu, vnitřního kolaterálního vazu a vnitřního menisku. Nešťastná triáda představuje až 25 %  akutních traumatických poranění kolenního kloubu. Toto poranění se projevuje výraznou bolestí, otokem kolene a značnou nestabilitou kolenního kloubu.

V současné době je obecně pro stanovení diagnózy využívána magnetická rezonance. Na snímku z magnetické rezonance je při ruptuře viditelná zvlněná struktura ACL a zmenšen úhel mezi kosti holenní a stehenní.

Jak se léčí přetržený přední zkřížený vaz?

Poranění předního zkříženého vazu je velice častým sportovním zraněním a jeho řešení je velice variabilní. Mezi hlavní faktory, které určují následnou terapii, patří věk, pohlaví, laxicita vaziva, sportovní aktivity a úroveň, na které je sport provozován. Obecně lze rozdělit terapii na konzervativní nebo operativní. Dříve než dojde k rozhodnutí mezi operací a konzervativním řešením, je nutné zajistit akutní péči o poraněný vaz. Ta je zaměřena především na redukci hemartrózy (přítomnost krve v kloubním pouzdře) pomocí aplikace ledu, polohování kolene do vyvýšené pozice a podávání nesteroidních protizánětlivých léků. Následně je zvolena forma terapie, podle které se postupuje. Operativní řešení je obecně doporučováno mladým pacientům, u kterých je pravděpodobné, že budou chtít i nadále provozovat sportovní aktivity na vrcholové úrovni. Rekonstrukce vazu je dále doporučována v momentě, kdy nestabilita kolenního kloubu nedovoluje provádět běžné denní aktivity (chůze po rovině, do schodů) nebo činnosti nutné pro vykonávání povolání.

Konzervativní terapie ACL

Konzervativní terapie má za cíl odstranění současných obtíží (otok, bolest), obnovu rozsahu pohybu v kloubu, zlepšení stability kolene a obnovu pohybových vzorů, které byly úrazem pozměněny (stoj, chůze, běh ..). Základem pro efektivní terapii je komplexní kineziologické vyšetření, které odhalí kvality i nedostatky v nastavení kolenního kloubu, napětí svalů a svalových smyček nejen v oblasti kolene.

Dominantou poranění v rané fázi je otok a držení kolenního kloubu v částečném pokrčení (semiflexi). Toto polo pokrčení je ochranný mechanismus pro zabránění dalšímu poranění a je způsobeno zvýšeným napětím vybraných svalů – svalu lýtkového (musculus triceps surae) a hamstringů. Zvýšené napětí těchto svalů stabilizuje koleno v předozadním směru a tím nahrazují primární funkci předního zkříženého vazu. Současně při zvýšení napětí těchto svalových skupin dochází na základě propriocepce ke snížení napětí vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus vastus medialis).

Pro redukci otoku je možné zvolit techniky manuální lymfodrenáže. Ty podporují odvod stagnující lymfy, snižují bolestivost a napomáhají k obnově kloubních rozsahů. Ke zlepšení hybnosti kolene je potřeba také uvolnit zvýšené napětí svalu lýtkového, hamstringů a napínače stehenní povázky (musculus tensor fascie latae) pomocí techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami). Další důležitou složkou konzervativní terapie je zlepšení stability kolenního kloubu. Ta je z velké části ovlivněna svalovou sílou vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního, která bývá po poranění předního zkříženého vazu snížená. Proto jej snažíme již v rané fázi aktivovat a zapojovat do pohybových vzorů. Ke zlepšení stability kolenního kloubu přispívá také cvičení na nestabilních plochách (např. Bosu, Airex a balanční úseče). V konečné fázi konzervativní terapie se zaměřujeme na korekci pohybových vzorů (běh, dřep, výpad, doskok), aby byly prováděny se zapojením správných svalových skupin.

Operační řešení ruptury ACL

Při operačním řešení ruptury ACL se v současné době volí mezi dvěma nejpoužívanějšími přístupy: štěpem z ligamentum patellae (vazivového úponu čtyřhlavého svalu stehenního) a štěpem z hamstringů (svalů zadní strany stehna). Výběr z těchto přístupů je především na základě věku a míry pohybových aktivit operovaného.

Štěp z vazivového úponu čtyřhlavého svalu stehenního (ligamentum patellae)

Tento přístup využívá odběr kostěných bločků z čéšky a drsnatiny holenní kosti, které umožňují srůst štěpu kost ke kosti (také nazývaný bone to bone štěp). Jde o štěp s dobrými mechanickými vlastnostmi (silnější a tužší než původní ACL), velice spolehlivý v pevnosti srůstu a s krátkou dobou vhojení kost ke kosti (zhruba 6-8 týdnů).

Využití štěpu z ligamentum patellae se přednostně využívá u aktivních a vrcholových sportovců hlavně proto, že tento štěp umožňuje rychlejší návrat ke sportovní činnosti.

I přesto, že se tento přístup považuje za “zlatý standart” při rekonstrukci ACL, má své nevýhody a komplikace. Jednou z nich je oslabení čtyřhlavého svalu stehenního, dále možné zlomení čéšky, vznik poruchy kloubu mezi čéškou a stehenní kostí. Proto je tento přístup méně využíván u pacientů, kteří se potýkali se zlomeninou čéšky, poruchou kloubu mezi čéškou a stehenní kostí již před poraněním předního zkříženého vazu.

Štěp z hamstringů (svalů zadní strany stehna)

U tohoto typu operace se odebírá část šlachy z hamstringu (svalů zadní strany stehna), nejčastěji musculus semitendinosus. Odebraná část šlachy se několikrát přeloží pro zvětšení pevnosti. I přesto nedosahuje štěp z hamstringů takovou pevnost a tuhost připojení štěpů jako tomu je u výše uvedeného přístupu. V tomto případě se totiž nejedná o připojení kost ke kosti, ale o připojení šlachy ke kosti.

Štěp z hamstingů je využíván u starších lidí a pacientů bez sportovních aktivit, případně rekreačních sportovců. Naopak nevhodná je tato forma reparace ACL u pacientů s valgózním postavením kolen (posun kolenních kloubů směrem ke středové čáře těla) a u sportovců, kteří využívají rotační pohyby dolních končetin (tanečníci, vrhači koulí).

Výhodou tohoto přístupu je menší pooperační bolesti a malé narušení odběrového místa. Značnou výhodou je možnost operace v podstatě v jakémkoliv věku a s možnými artrotickými změnami mezi čéškou a stehenní kostí, která mnohdy znemožňuje využití štěpu z ligamentum patellae. Nevýhodou štěpu z hamstringů je relativně dlouhá hojení štěpu (8-12 týdnů) a úbytek svalové síly svalů zadní části stehna, která může značně omezovat sportovní výkon hráčů i po kvalitní pooperační rehabilitační péči.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

FERRETTI, A., MONACO, E., PONZO, A., DAGGET, M., GUZZINI, M., MAZZA, D., REDLER, A., CONTEDUCA, F. The unhappy triad of the knee re-revisted. International Orthopaedics. 2018, 43 (2), 223-228. ISSN 1761-7227.

GENTILI, A., SEEGER, L., L., YAO, L. Anterior cruciate ligament tear: indirect signs at MR imaging. Radiology. 1994, 193 (3), 835-840. ISSN 0033-8419.

ARENDT, E., A., AGEL, A., DICK, R. Anterior Cruciate Ligament Injury Patterns Among Collegiate Men and Women. Journal of Athleric Training. 1999, 34 (2), 86-92. ISSN 1947-380X.

MUSAHL, V., KARLSSON, J. Anterior Cruciate Ligament Tear. The New England Journal of Medicine. 2019, 380 (24), 2341-2348. ISSN 0028-4793.

Man photo created by freepik – www.freepik.com

Bolest na přední straně kolene a otok této oblasti u dospívajících dětí okolo 10. – 14. roku bývá hlavním příznakem Osgood-Schlatterovi nemoci. S tímto onemocněním se setkáváme často u chlapců, kteří se věnují aktivně sportu (fotbal, basketbal, volejbal). Příčinou vzniku je trakční poranění drsnatiny holenní kosti, které je způsobeno repetitivní aktivitou čtyřhlavého svalu stehenního.

Co je to morbus Osgood-Schlatter a jak vzniká?

Morbus Osgood-Schlatter známá také jako osteochondróza nebo trakční apophysitida je neúrazové poranění místa úponu šlachy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris) na holenní kost. Místo úponu nazývané tuberositas tibiae je pokryté chrupavčitou tkání, která během dospívání osifikuje (mění se v kostní tkáň). Během růstového spurtu, u chlapců okolo 12-14 let a u dívek okolo 10-12 let, dochází k prodlužování kostí a zvyšování napětí šlachy čtyřhlavého svalu stehenního. Tahem šlachy dochází k mikrovaskulárnímu natržení ještě ne zcela osifikované drsnatiny holenní kosti. V závislosti na natržení této části kosti zde dochází k rozvoji zánětu, který se projevuje:

• otokem
• zčervenání v oblasti kolenního kloubu
• zvýšením místní teploty
• bolestí v oblasti kolenního kloubu

Zvyšování tahu šlachy dochází při aktivitách vyžadující opakované kontrakci čtyřhlavého svalu stehenního, především u repetitivního silového propínání kolenního kloubu (běh, skok, dřep..).

Jaké jsou projevy Osgood-Schlatterovi nemoci?

Hlavním příznakem Osgood-Schlatterovi nemoci je bolest přední strany kolenního kloubu spojená s otokem v místě úponu čtyřhlavého svalu stehenního na holenní kost. Bolest se zhoršuje při pohybových aktivitách, jako jsou např.: běhání, skákání, jízda na kole, chůze do schodů a ze schodů či kopání do míče. Dotyk oblasti drsnatiny holenní kosti může také vyvolávat bolest.

Jak se morbus Osgood-Schlatter diagnostikuje?

Stanovení diagnózy Osgood-Schlatterovi nemoci je založeno převážně na typických klinických nálezech (otok, zčervenání, zvýšení teploty a bolesti v oblasti kolenního kloubu). Radiologické vyšetření není ve většině případu vyžadováno, avšak může být provedeno pro vyloučení jiných příčin. Při radiologickém zobrazení kolene postiženým Osgood-Schlatterovou nemocí je možné vidět prominenci tuberositas tibiae, volný úlomek holenní kosti nebo kalcifikaci (zvápenatění) šlachy čtyřhlavého svalu stehenního.

Jak se morbus Osgood-Schlatter léčí?

Pro terapii Osgood-Schlatterovi nemoci je nutné dodržovat režimová opatření a upravit pohybovou zátěž, která by měla mít formu rehabilitačního cvičení.

Důležitou součástí režimových opatření je bezpochyby omezení sportovní aktivity a relativní klid. Tímto je myšleno omezení hlavně těch pohybových aktivity, které vyvolávají bolest (běhání, skákání …). Pro redukci otoku je možná aplikace ledu (ledování) na přední stranu kolenního kloubu. Léčbu je také možno doplnit o užívání nesteroidních protizánětlivých léků pro zmírnění bolesti.

Rehabilitační cvičení je velmi důležitou složkou terapie morbus Osgood-Schlatter. Cvičení je zaměřené především na jemné protažení přímého svalu stehenního a svalů zadní strany stehna (hamstrimgů). Dále je nutné se zaměřit posílení oslabených svalových skupin zajišťující stabilitu kolenního kloubu (vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního). Účinnou formou cvičení pro zlepšení stability kolenního kloubu je cvičení na nestabilních plochách (např. Bossu, Airex, úseč). I jednoduchý stoj na nestabilní ploše může často velkou výzvou. V pozdější fázi terapie se zaměřujeme provedení pohybových stereotypů (chůze, běh, doskok) s kvalitní stabilizací kolenního kloubu.

Jakou má nemoc prognózu?

Prognóza tohoto onemocnění je velmi pozitivní. Při dodržování režimových opatření a vhodně zvolené terapii dochází k odstranění obtíží během několika měsíců. Jen u zhruba 10 % pacientů mohou přetrvávat obtíže i 1-2 roky po skončení osifikace drsnatiny holenní kosti.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

GEORGIEVA, D., POPOSKA, A., DZOLEVA-TOLEVSKA, R., MANEVA-KUZEVSKA, K., GEORGIEX A., VUJICA, Z. Osgood-Schlatter Disease – a common problem in young athletes. Research in Physical Education, Sport & Health . 2015, 4 (2), 47-49. ISSN 1857-8160

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK441995/

https://physio-pedia.com/Osgood-Schlatter’s_Disease?utm_source=physiopedia&utm_medium=search&utm_campaign=ongoing_internal

https://kidshealth.org/en/parents/osgood.html

People photo created by master1305 – www.freepik.com

Chondromalácie čéšky bývá jednou z nejčastějších příčin chronické bolesti kolenního kloubu. Důvodem jsou degenerativní změny na chrupavce čéšky. Proč chondromalácie čéšky vzniká, není zcela jasné. Mezi možné příčiny je řadíme poranění kloubu mezi stehenní kostí a čéškou nebo také neideální rotace kosti stehenní a holenní. Bolesti kolene u tohoto onemocnění se objevují nejen během pohybových aktivit (chůze, běh, dřep), ale např. i u dlouhodobého sedu. Terapie chondromalácie čéšky spočívá hlavně v úpravě nastavení kolenního kloubu a napětí svalů v jeho oblasti.

Co je to chondromalácie čéšky a jak vzniká?

Chondromalácie pately je onemocnění chrupavky čéšky, kdy dochází k postupné degeneraci (změknutí, rozvláknění) chrupavky, v těžších případech až k sekundární artróze kloubu mezi kosti stehenní a čéškou (patelofemorální kloub). Příčina vzniku chondromalácie je dosud stále nejasná. Většina autorů se přiklánějí k názoru, že neideální nastavení kostí a svalové dysbalance dolní končetiny mohou mít značný vliv na vznik chondromalácie čéšky. Obecně přijímaným názorem na vznik je působení příliš velké mechanické zátěže vedoucí k rozpadu kloubní chrupavky.

Jaké má chondromalácie čéšky příznaky?

Bolest na přední straně kolene je hlavním příznakem chondromalácie čéšky. Mnohdy je hůře lokalizovatelná a popisována “za”, “pod” či “okolo” čéšky. Bolest je ve většině případů snesitelná, ale může být pronikavá až ostrá. U aktivit, při kterých je kolenní kloub ohnutý (chůze, běh, skok, chůze do schodů a ze schodů..) se bolest zhoršuje. Typickým příznakem je bolest při dlouhodobém sedu s pokrčenými koleny. Úleva přichází až při natažení kolene. V mnoha případech se může objevit i podklesnutí kolene při chůzi v důsledku bolesti nebo oslabení čtyřhlavého svalu stehenního.

Jaké jsou příčiny vzniku chondromalácie čéšky?

Jak už bylo výše uvedeno, příčina vzniku chondromalácie čéšky stále není zcela jasná. Mezi hlavní příčiny můžeme zařadit úraz kolenního kloubu nebo neideální postavení čéšky v kolenním kloubu. Špatná pozice čéšky může záviset na nerovnováze napětí svalů, které mají úzkou souvislost s nastavením kolene, nebo také na abnormálním postavení kostí dolní končetiny:

• zvýšená vnitřní rotace nebo posun stehenní kosti do středu

Pokud je stehenní kost přitahována na střed (addukována) nebo vnitřně rotována, dochází k valgoznímu nastavení kolen (nohy do “X”) a zvýšení tlaku zevní stranu patelofemorálního kloubu.

• nepoměr napětí mezi vnitřní a vnější hlavou čtyřhlavého svalu stehenního

Rovnováha mezi napětím vnitřní a vnější hlavy svalu je velice důležitá pro správné nastavení kolenního kloubu. Pokud je vnitřní hlava oslabená, čéška je tažena na zevní stranu kolene. Zde se dostává do kontaktu s výběžkem (kondylem) stehenní kosti, což může vést k rozvoji degenerativních změn

• zvýšené napětí iliotibiálního traktu (vazivového pruhu na zevní straně stehna)
• zvýšené napětí přímého svalu stehenního (musculus rectus femoris)
• zvýšené napětí svalů zadní strany stehna (hamstringů)

• výrazná vnitřní rotace (pronace) nohy

V případě, že je vlivem některé z výše uvedených příčin pozměněna pozice čéšky v patelofemorálním kloubu, může dojít k vyššímu zatížení a rozvoji degenerativních změn na chrupce čéšky.

Jak se chondromalácie čéšky diagnostikuje?

Diagnostika chondromalácie čéšky je často velmi náročná. Pacienti jsou ve většině případů mladí, aktivní lidé ve věku 15-35 let, bez závažnějších příznaků. Až s postupem času a rozvojem postižení se začnou problémy stupňovat a pacienti jsou nuceni omezit své pohybové aktivity.

Efektivním neinvazivním diagnostickým nástrojem je magnetická rezonance, která je vhodným doplněním rentgenového vyšetření.

Jak se chondromalácie čéšky léčí?

Rehabilitační cvičení a edukace o problematice jsou dvě důležité složky léčebného programu. Edukace pomůže pacientovi pochopit, z jakého důvodu chondromalácie čéšky vznikla a jak by měl vypadat rekondiční proces.

Významným prvkem léčby je komplexní vyšetření pohybového aparátu, které stanoví konkrétní svalové dysbalance, které mohou chondromalácie čéšky způsobovat. Na základě zjištěných informací je sestaven individuální terapeutický plán, který má za cíl úpravu nastavení kolenního kloubu. Terapie může zahrnovat.

• posílení vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního a zmírnění napětí vnější hlavy
• protažení a snížení napětí iliotibiálního traktu, přímého svalu stehenního nebo hamstringů
• posílení svalových stabilizátorů kyčelního kloubu
• úprava nastavení hlezenního kloubu a nohy
• aplikace tejpu (McConnell taping)

• pořízení stélek do bot (pro úpravu nastavení nohou)

Pro uvolnění napětí vybraných svalových skupin je možné využít techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami).

V další fázi rehabilitačního procesu se zaměřujeme na zlepšení stability kolenního kloubu a zapojení do pohybových aktivit. V této fázi je ideální zařadit cvičení na různých nestabilních plochách a balančních pomůckách.

Pohybová terapie je v některých případech vhodné doplnit o užívání nesteroidních protizánětlivých léku pro snížení bolesti kolenního kloubu.

V případě, kdy není konzervativní terapie účinná, volí doktoři jeden z mnoha možných operačních zákroků podle míry postižení čéšky.

Jaká je prognóza chondromalácie čéšky?

Prognóza vývoje a terapie chondromalácie čéšky je značně ovlivněná stádiem, ve kterém je nemoc diagnostikována. Pokud je chondromalácie zachycena v raných stádiích rozvoje, kdy dochází k mírnému rozvláknění povrchové části chrupavky, bývá pohybová terapie a režimová opatření velice účinná. V případech, kdy je degenerativními procesy zasažena i část subchondrální kosti, konzervativní léčba nebývá příliš účinná a přistupuje se k operačnímu zákroku.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

HABUSTA, S., F., COFFEY, R., PONNARASU, S., GRIFFIN, E., E. Chondromalacia Patella. 1st edition StatPearls Publishing, 2020.

http://www.southfloridasportsmedicine.com/malalignment-syndrome.html

https://www.physio-pedia.com/Chondromalacia_Patellae

People photo created by wayhomestudio – www.freepik.com

Skokanské koleno je označení pro bolest úponu čtyřhlavého svalu stehenního v oblasti pod kolenem. Tento bolestivý stav se často vyskytuje u závodních i rekreačních sportovců, kteří během pohybové aktivity výrazně zatěžují šlachu svalu doskoky a dopady, např. basketbalisté, volejbalisté, běžci. Pokud není toto úponové onemocnění vhodně ošetřeno, může přejít do chronického stádia a vést k ukončení sportovní kariéry.

More