Vadné držení těla
Postura
Pod pojmem postura se nachází děj udržování těla a jeho částí v prostoru. Nejedná se tedy o statický děj, ale dynamický proces, kdy svaly koordinovaně působí proti zevním silám před začátkem a po provedení pohybu.
Posturu můžeme rozdělit na neaktivní a aktivní.
- Neaktivní – je využívána při odpočinku a spánku. V tu dobu je svalová činnost minimální.
- Aktivní – popisuje stav, kdy se svaly aktivně podílejí na nastavení těla. Dále rozdělujeme na statickou a dynamickou.
- statická – udržování těla v určitě pozici. Jedná se například o stoj, sed, klek apod.
- dynamická – tělo nebo jeho segmenty jsou v pohybu. Sem řadíme chůzi, běh, skákání, házení atd.
Správné držení těla
Správně držení těla je velmi zavádějící termín, jelikož neexistuje obecně přijímaný standard. Někdo může mýt výrazně akcentovanou bederní lordózu a bude bez obtíží a jiný při učebnicové křivce. Jde tedy o čistě individuální záležitost a je vhodné si tyto informace zhodnotit společně se specifickými testy na kloubní hybnost, svalovou sílu, pohybové stereotypy apod.
Typy vadného držení těla
Existují různé typy vadného držení těla. Typ držení těla bude faktor pro vznik bolestí nebo zranění. Nikdy ale nepůjde o ojedinělou příčinu anebo naopak i člověk s vadným držením těla může být zcela bez bolestí.
Vadné držení těla můžeme rozdělit do několika typů:
- Plochá záda – stav, kdy dochází ke zmenšení, případně vymizení křivek páteře. Jedná se zejména o bederní lordózu a hrudní kyfózu.
- Hyperkyfóza hrudní páteře (kulatá záda) – Kyfóza je fyziologické zakřivení hrudní páteře, předponou hyper ozanačujeme akcentaci tohoto zakřivení. Na základě strukturální změny obratle se objevuje například u Scheuermannovy choroby, zde však už nehovoříme a vadném držení těla.
- Hyperlordóza bederní páteře – Akcentace lordotického zakřivení bederní páteře. Každý má vrozený určitý stupeň zakřívení, ale samotná akcentace bolesti beder nezpůsobuje, jedná se pouze o jeden z faktorů.
- Kyfolordotické držení těla – Jedná se o zvětšení jak lordózy, tak kyfózy.
- Skoliotické držení těla – Vychýlení páteře do stran, často s rotační komponentou, případně vychýlením i do jiné roviny. Na rozdíl od skoliózy se nejedná o strukturální poruchu.
Poruchy držení těla je třeba nebrat dogmaticky. To že se někdo hrbí hned neznamená, že ho zákonitě něco bude bolet, a naopak i člověka s „dokonalým“ držením těla mohou trápit bolesti různého typu.
Vadné držení těla u dětí
I v nízkém věku se setkáme s vadným držením těla. Což samo o sobě není problém. Problém nastává v případě, když dítě nemá dostatek pohybu a určitě pohybové návyky. To je podpořeno sezením ve škole, kdy žáci nemají čas a prostor na pestrou pohybovou aktivitu.
Podobné problémy se mohou objevit i u sportujících dětí, kdy dochází na jeden konkrétní kroužek sportu, kde může být zátěž jednostranná a nedochází k dostatečné kompenzaci, čímž může dojít ke svalové dysbalanci a případným bolestivým stavům.
Tím ovšem nenabádám rodiče, aby se sportům vyhýbali. Sport děti učí pracovat s vlastním tělem a v případě bolestí pak lépe pochopí pohybovou léčbu. Pro děti je vhodné kombinovat více sportovních aktivit, aby si osvojili co nejvíce pohybových dovedností.
V ideálním případě je vhodné doplnit o hodiny s pohybovým specialistou (fyzioterapeut, trenér) a cílit pohybovou průpravu na konkrétní sport, případně cíl se současným osvojováním pohybových návyků. Ačkoliv se většinou nejedná o levnou záležitost, tak je to investice, která se z dlouhodobého hlediska vyplatí.
Pohyb můžeme brát jako určitou formu vzdělání a ti vzdělanější v pohybu pak disponují větší silou, rychlostí, koordinací, vytrvalostí předvídání potenciálně nebezpečných situací atd.
Pohybové návyky a stereotypy
Za důležitější považuji pohybové návyky a stereotypy. Už jen samotná skutečnost, že se věnujeme nějaké pohybové aktivitě má pro nás obrovské benefity. Učíme se vnímat tělo, adaptujeme ho na různé typy zátěže, což vede k únavě a někdy k menším poraněním.
Právě únava a drobná poranění nás učí pracovat s bolestí. Víme, že drobné poranění samo do několika dní odezní, případně jak tento proces urychlit postupnou zátěží. To samé bude platit pro únavu. Lépe se nám bude odhadovat, kdy je vhodné zajít k doktorovi a kdy je to naopak banalita, která do pár dní přejde.
Pohybové stereotypy
Stereotyp pohybu si můžeme představit jako individuální provedení pohybu za určitým cílem. Pokud vezmeme v potaz dřep, tak někdo provede pohyb více v kolenou, druhý v kyčlích, někdo zvedne paty, někdo se předkloní, každý zvolí jinou šířku baze a takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Uveďme si příklad, kdy dotyčného bolí bedra právě při dřepu. Příčin může být spousty, teď se ale zaměříme na pohybové stereotypy. Všimneme si, že při provedení cviku se nadměrně předklání a téměř nevyužívá kyčle. Může to být z důvodu oslabených svalů okolo kyčle, špatné diferenciace pohybu v oblasti beder a kyčle (to znamená, že jedinec nerozlišuje, zda probíhá pohyb v kyčli nebo bedrech), špatné mobilitě. V takovém případě, naučíme dotyčného více do pohybu zapojovat kyčelní kloub.
Berte prosím příklad s rezervou, jedná se pouze o zjednodušené schéma. V reálu se problém skládá z kombinace vícero příčin, který mají za následek bolestivý stav. Z X% se může na stavu podílet oslabení svalů v okolí kyčle z Y% únava z předchozích tréninků a z Z% nízká úroveň svalové koordinace. Takto bychom samozřejmě mohli pokračovat přes aktuální psychické rozpoložení přes anatomické variace až po vliv počasí.
