Cervikokraniální syndrom- příčiny, příznaky a léčba
Cervikokraniální syndrom (CC syndrom) je stav který se může projevovat jako bolest hlavy a krku, omezená hybnost krku, vertigo (závrať), dysphagie (problém s polykáním), tinnitus (pískání/hučení v uších). V tomto případě mají tyto symptomy stejný původ a to v krční páteři.
Co je cervikokraniální syndrom a jak vzniká?
Jedná se o soubor symptomů (nejčastěji bolest hlavy a omezená hybnost krku), který má svůj původ v oblasti horní krční páteře.
Vzniká na základě funkčních poruch jako například blokáda krční páteře, zvýšené napětí nebo trigger point ve svalech šíje. Funkční poruchy mohou ovšem vzniknout i na strukturálním základě, například po traumatu krční páteře (autonehoda, úraz při lyžování atd.). Krční páteř je častou příčinou i při vzniku migrény a bolestech hlavy.
Jaké jsou příznaky cervikokraniálního syndromu?
Problémy při cervikokraniálním syndromu mohou být vyvolány pohyby krku (směry pohybu, které vyvolávají obtíže mohou být různé v závislosti na postižení různých svalů a kloubních blokád do různých směrů). Další spouštěč může být dlouho neměnná poloha krku, například při sledování televize nebo sezení u počítače. V případě, kdy má postižený trigger pointy v krátkých extenzorech šíje, tak problémy mohou začít i při opření hlavy o opěradlo.
Bolest hlavy při cervikokraniálním syndromu je nejčastěji lokalizovaná v týle, méně často na temeni a na čele. Cervikalgie (bolest krku) bývá doprovodná a má epizodcký charakter. Trvání bolesti má velký rozptyl od několika hodin po až do jednoho týdne. Lokalizace bolestí má tendenci být jednostranná, avšak není tomu tak vždy a objevují se i případy oboustranné.
Dalším příznakem může být vertigo (závrať), nejedná se však o pravé vertigo a nikdy nedochází k rotační závrati s nystagmem, což je důležité při odlišení závrati cervikogenní od BPPV.
Jak se cervikokraniální syndrom diagnostikuje?
Diagnostika se zaměřuje na anamnestické údaje, rozsah pohybu krční páteře, svalový tonus a kloubní vůli krčních obratlů vůči sobě a lebce. Zobrazovací metody jako rentgen a magnetická rezonance se využívají pro vyloučení jiné příčiny (nádor, trauma).
Bolest při cervikokraniálním syndromu bývá jednostranná a má tendenci vyzařovat za oči.
Typicky bolest začíná v týle a pokračuje přes temeno do čelní krajiny (až do očí), kde bývá bolest nejintenzivnější.
Dále při vyšetření nalézáme zvýšený tonus šíjového svalstva a omezenou kloubní vůli v horní krční páteři, nebo mezi lebkou a kční páteří. Při vyšetření rozsahu pohybu se objevuje omezení nejčastěji do rotace a do záklonu.
Vyšetření hybných stereotypů a svalových řetězců bychom se měli přiblížit k příčině obtíží ať už se jedná o nesprávné držení těla, vadný pohybový program nebo blokádu/spazmus v některém vzdálenějším segmentu těla (hrudní páteř, zádové svaly, pánev, nestejná délka dolních končetin).
Jak se cervikokraniální syndrom léčí?
Léčba by měla být stanovena na základě výsledků vyšetření. Prvním krokem by mělo být uvolnění stažených svalů a fascií, mobilizace zablokovaných kloubů. Tento krok často přinese úlevu pouze dočasnou, protože se nemusí jednat o primární příčinu problému. Dosáhnout toho můžeme pomocí postizometrické relaxace, protažením, mobilizací či automobilizačními cviky.
V další fázi bychom se měli zaměřit na svalovou sílu svalů a hlavně jejich stabilizační schopnosti. Bez schopnosti stabilizace páteře dochází k vadnému držení těla a to může mít za následek svalové stažení nebo kloubní blokádu. Zde se zaměříme hlavně na posílení hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSp). Hluboký stabilizační systém páteře jsou svaly, které mají z úkol udržovat vzpřímené postavení páteře. HSSp bychom se nejdříve měli naučit aktivovat a pokud si nejsme jisti, měli bychom navštívit fyzioterapeuta nebo trenéra, který nás to naučí.
Nedílnou součástí je také úprava pohybových programů, případně úprava pracovního prostředí, či volnočasových aktivit. Zde se může jednat o správnou výšku monitoru/stolu, dlouho neměnná pracovní pozice (v tomto případě bychom se zaměřovali na svalovou ekonomiku a vytrvalost). Pokud to pracovní podmínky dovolují, přidáme krátkou sérii cviků dle potřeby (mobilizační, lehká aktivace HSSp, stretching).
Jakou má cervikokraniální syndrom prognózu?
Pokud problémy nevznikají na základě strukturálního poškození, tak mají dobrou prognózu. Závisí ovšem také na tom, jak moc je problém zřetězený a jakou má pacient motivaci při cvičení.
V případě strukturálního poškození můžeme docílit velkého zlepšení při méně závažném poškození (např. počínající artróza). Při závažnějších strukturálních změnách je zlepšení menší, případně se terapie zabývá nezhoršením stavu.
Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.
Zdroj
- Ambler, Z. (2011). Cervikokraniální syndrom. Solen, 8(4), 177-180
- Martelletti, P., & van Suijlekom, H. (2004). Cervicogenic Headache. CNS Drugs, 18(12), 793–805. doi:10.2165/00023210-200418120-00004
- Antonaci, F., & Sjaastad, O. (2010). Cervicogenic Headache: A Real Headache. Current Neurology and Neuroscience Reports, 11(2), 149–155. doi:10.1007/s11910-010-0164-9
- Business photo created by yanalya – www.freepik.com
