Kompenzační a kondiční cvičení pro tenisty
V současné době patří tenis mezi nejpopulárnější sporty v České Republice. S rostoucím zájmem o tento sport roste i větší tréninkové zatížení dětí, a to i mnohdy od předškolního věku. Často se však zapomíná na fakt, že tenis je sport jednostranný a zatěžuje tělo asymetricky (nerovnoměrně). Proto je důležité kromě samotných tenisových tréninků věnovat se také kompenzačnímu a kondičnímu cvičení, které by mělo nejen předcházet riziku zranění, ale současně rozvíjet hráče v různých pohybových schopnostech. Mezi tyto pohybové schopnosti patří:
- mobilita
- flexibilita
- stabilita
- síla
- vytrvalost
- rychlost
- koordinace
Mobilita
Jedna z důležitých pohybových složek tenisty je mobilita, tedy možnost aktivního pohybu v kloubu pomocí svalové práce. V případě, že je rozsah pohybu v daném kloubu nedostatečný, využívaný kloub je při hraném úderu v nevýhodné pozici a není tak efektivní, mnohdy i energeticky více náročný. V horším případě dochází k vytvoření náhradního pohybového vzoru, který zatěžuje jiné části těla, které by za standartní situace nebyly do pohybového vzoru zapojeny. Tento náhradní stereotyp mnohdy vede ke vzniku přetížení nebo zranění. Příklad: nedostatečný pohyb v kolenním kloubu může být kompenzován vyšší hybností v kyčli nebo v hlezenním klouby. Tyto části se poté stávají náchylnějším pro zranění.
Mobilita kloubů je ovlivněna 2 skupinami faktorů – vrozené a získané. Vrozené faktory jsou jen velmi těžko ovlivnitelné pohybovou terapií. Řadíme mezi ně např. úhel krčku stehenní kosti, který ovlivňuje pohyb v kyčelním kloubu. Druhá skupina faktorů zahrnuje vliv našeho každodenní pohybové aktivy, a jak moc využíváme pohyb v kloubech. V tomto případě tělo funguje na principu “use it or lose it” (používej to nebo to ztratíš).
Flexibilita
S mobilitou je ruku v ruce i flexibilita. Ale zatím co mobilita je schopnost vykonávat pohyb v kloubu aktivně, flexibilita umožňuje maximální rozsah pohybu v kloubu bez účasti svalové kontrakce (tedy pasivně). Flexibilitu však můžeme chápat, jako schopnost dosáhnou potřebného nebo maximálního rozsahu pohybu působením vnějších sil. Každý sport má své nároky na rozsah pohybu, a pokud se sportovec pohybuje mimo optimální úroveň, zvyšuje se riziko zranění. Tenisti využívají pohyb po hřišti všemi směry, tedy je nutné, aby např. kyčelní kloub byl flexibilní ve všech rovinách. Je nutno však říct, že malá flexibilita, ale naopak i velká flexibilita mohou přispívat ke vzniku zranění.
Stabilita
Stabilita je snaha zabránit pohybu kloubu během pohybové aktivity. Ptáte se, proč? Vysvětlíme si to na příkladu doklouznutí k úderu. Při doklouznutí ke krátkému míčku se tenistova dolní končetina pohybuje směrem vpřed. Aby byl úder proveden kvalitně, musí udržet dolní končetinu v ose bez pravo- levého vychýlení v kyčli, koleni nebo hlezenním kloubu. A právě zabránění bočnímu pohybu v těchto kloubech zajišťuje stabilita. Stabilita kloubů je také důležitá pro prevenci vzniku úrazů, např. podvrtnutí hlezna, poranění vazu v koleni atd. Kromě stability jednotlivých kloubů je důležité se soustředit na celkovou stabilitu trupu. Zde narážíme na velice populární téma dnešní doby, a to na hluboký stabilizační systém trupu, běžně nazývaný “core system”. Pro hráče je hluboká trupová stabilizace velice důležitá, neboť přispívá ke zlepšení kvality úderů.
Síla
Síla je důležitou součástí sportovního výkonu, stejně jako výše uvedené aspekty. Co si však mnohdy neuvědomuje je, že pro lepší sportovní výkon není důležitá pouze velikost síly, ale také rychlost jejího vyvinutí nebo možnost jej znova opakovat (svalová vytrvalost). To znamená, zda tenista dokáže zahrát kvalitní silný forhend i v rozhodující hře třetího setu. Mezi faktory, které značně ovlivňují silové schopnosti sportovce, patří:
– nitrosvalová koordinace – zde mluvíme o vztazích a aktivitě jednotlivých svalových vláken daného svalu
– mezisvalová koordinace – proto, aby byl pohyb prováděn s nejnižší možným energetickým zatížením, je důležitá také souhra mezi jednotlivými svaly a jejich správné časové zapojení (timing)
– množství svalové hmoty
– zásoby energetických zdrojů a jejich distribuce ve svalech
– elasticita svalu a šlachy
– adekvátní aktivace centrální nervové soustavy- pro vydání svalové síly v určité fázi pohybu je potřebné plné soustředění a motivace sportovce
– zvládnutí techniky – aby byl úder kvalitnější a silově lepší, je třeba mít prováděný pohyb zautomatizovaný, aby se hráč mohl plně soustředit jen vytvoření potřebné síly
Vytrvalost
O vytrvalosti jsme se již zmiňovali u silových schopností, se kterými značně souvisí. Vytrvalost je kondiční schopnost, která zajišťuje dlouhodobé provádění pohybové činnosti odpovídající intenzity a schopností odolávat únavě. Co je neméně důležité, současně představuje prevenci vzniku únavy a s ní spojeným možným rizikem zranění. Hráč s kvalitními vytrvalostními schopnostmi zvládne i déle trvající zápasy zahrát s vysokou intenzitou, pozorností i přesností. Naopak, u hráče s nižší úrovní vytrvalostních schopností bude s postupem času přibývat nevynucených chyb, pohyb po hřišti bude pomalejší, stejně tak jako jednotlivé údery. Dřívější nástup únavy se projeví na koordinaci pohybů, kdy se zhoršenou koordinací se bude zvyšovat riziko úrazu (např. špatné došlápnutí s následným výronem kotníku).
Rychlost
Co se týče rychlosti, jedná se o schopnost hybridní (smíšenou), kdy hovoříme o kondičně- koordinačním předpokladu. Pro tenisty je velice důležitá rychlost reakční, která udává, po jaké době je hráč schopen zahájit pohyb od vyvolávacího momentu (zahlédnutí odehrání míče soupeřem). Tuto reakční rychlost je možné trénovat nejen na optické signály (mávnutí, pokyn rukou), ale třeba také zvukové, které se však v tenise využívají méně. Současně je nutné trénovat také rychlost realizační, která je výsledkem rychlosti svalové kontrakce. Realizační rychlost je již samotná rychlost jednotlivých pohybů (švih úderu, běh k míči).
Koordinace
Pro tenisty je schopnost koordinace bezpodmínečnou nutností. Hráč je během zápasu nucen koordinovat jednotlivé pohybové úkony v daném časovém a prostorovém aspektu. Jinými slovy, musí vnímat své postavení na hřišti, dobu nutnou pro přípravu úderu a to vše koordinovat s prováděným úderem. A nejen to. Samotná koordinace pohybů jednotlivých částí těla je nezbytnou součástí sportu. Pro trénink rozlišujeme koordinační schopnosti obecné a specifické. Obecné koordinační schopnosti se podílí na zdokonalování běžných pohybových aktivit, avšak nevztahují se přímo k požadavkům daného sportu. Zatímco specifické koordinační schopnosti rozvíjí hráče v konkrétním sportu. Koordinační trénink pozitivně ovlivňuje kvalitu technické přípravy (urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností), přispívají ke stabilizování nově naučených pohybových dovedností, zjemňování a hlavně k jejich adekvátnímu využívání v konkrétních situacích.
Všechny výše uvedené schopnosti jsou nedílnou součástí tenisového výkonu. Jejich kvality i nedostatky se značně promítají do výsledků hráče. Vhodně vedené kompenzační a kondiční cvičení zajistí komplexní připravenost, zvyšuje úroveň pohybových schopností a snižuje riziko vzniku zranění.
Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.
Zdroj
- VÉLE, F. Kineziologie. 2. vydání Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-837-9
- LEHNERT et al. Teorie a didaktika sportovního tréninku. 1. Vydání Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4330
- Kovacs MS. Tennis physiology: training the competitive athlete. Sports Med. 2007;37(3):189-98. doi: 10.2165/00007256-200737030-00001. PMID: 17326695.
- Kovacs M. S. (2006). Applied physiology of tennis performance. British journal of sports medicine, 40(5), 381–386. https://doi.org/10.1136/bjsm.2005.023309
- People photo created by master1305 – www.freepik.com
