Artróza ramene (omartróza) – příznaky, příčiny a léčba

Osteoartróza (zkráceně artróza) je souhrnné označení pro skupinu onemocnění kloubu, která se projevuje úbytkem kloubní chrupavky doprovázený tvorbou kostních výrůstků (osteofytů) a subchondrální sklerózou (“zhuštění” kostní tkáně pod vrstvou chrupavky). Omartróza nebo-li artróza ramene je degenerativní onemocnění kloubu, které se objevuje nejčastěji po prodělaném úrazu ramenního kloubu. Jelikož rameno není nosný kloub, setkáváme se s omartróza méně častěji, než-li s artrózou kolen nebo kyčlí.

 

Jak vzniká artróza ramene?

Artrózu obecně lze rozdělit na primární a sekundární. Primární artróza je charakteristická tím, že nemá zcela jasnou příčinu vzniku. Pravděpodobným viníkem vzniku primární artrózy je metabolická porucha tvorby chrupavčité tkáně. O vzniku sekundární artrózy toho víme již více. Ke vzniku a rozvoji sekundární artrózy nejčastěji přispívá dřívější dislokace (“vyhození”, “vyskočení”) a nestabilita ramenního kloubu. Dlouhodobé nesprávné nastavení hlavice pažní kosti v jamce, kterou vytváří lopatka, nadměrně zatěžuje chrupavčitou tkáň, která postupně začne degenerovat. Mezi další možné příčiny vzniku sekundární artrózy ramene můžeme zařadit:

• dřívější úraz ramenního kloubu (např. ruptura svalů rotátorové manžety)
• dlouhodobě neléčeny impingement syndrom
• operace ramene
• zánětlivé onemocnění (revmatoidní artritida)
• vrozené vývojové vady nebo netypický tvar kloubních ploch
• hypermobilita (zvětšený rozsah v kloubu)
• dlouhodobé pohybové přetížení nebo chybné pohybové stereotypy
• genetické faktory (nižší kvalita chrupavky, méněcennost vaziva)
• asymetrické zatěžování a jednostranné přetěžování

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik omartrózy?

Omartrózou jsou postiženy častěji ženy než muži ve vyšším věku (60 let a více). Dalšími rizikovými faktory vzniku artrózy ramene může být špatný životní styl, zahrnující nedostatečnou pohybovou aktivitu nebo nevhodnou stravu. A právě nedostatečná pohybová aktivita může vést ke snížení hybnosti v kloubu a rozvoji svalových dysbalancí v oblasti ramene. Častou svalovou dysbalancí v této oblasti bývá zkrácení prsních svalů (musculus pectoralis major et minor) a oslabení dolní části trapézového svalu. Tento nepoměr svalů přetáčí jamku kloubu, vytváří nesprávné postavení hlavice pažní kosti a mění tlakové zatížení ramenního kloubu. Pozice lopatky a pažní kosti může být samozřejmě změněna i jinými dysbalancemi, např. zkrácením horní části trapézového svalu, oslabením přitahovačů lopatek (musculus rhomboideus major et minor) atd.

 

Jaké jsou příznaky artrózy ramene?

Většinu pacientů s artrózou ramene přivádí do ordinace doktora/fyzioterapeuta bolest, která je nejčastějším příznakem. Bolest je ze začátku vázaná na pohyb paže, v pozdějších stádiích se může objevovat i v klidu či při spánku.

Na bolest je vázaná i snížená hybnost v kloubu. Pro artrózu ramenního kloubu je typické prvotní omezení pohybu do zevní rotace, následně do upažení a vnitřní rotace. Snížená hybnost v kloubu souvisí také se zkrácením vybraných svalů, které rozsah pohybů omezují.

Postupná degenerace chrupavky a tvorba kostních výrůstků (osteofytů) může vést ke změně postavení kloubu a současně omezovat pohyb v kloubu. Kromě omezení pohyby jsou tyto degenerační změny zodpovědné za vznik drásot a různých “chroupavých” a “loupavých” zvuků kloubu při pohybu.

Kvůli zhoršující se bolesti využívají lidé trpící artrózou ramene postiženou paži čím dál, tím méně. Tím dochází k oslabení některých svalů a zmenšení mobility v kloubu. Oslabení svalů paže i menší hybnost výrazně limitují pacienta nejen při práci, ale postupem času stále více komplikují provádění i běžných denních aktivit (česání, mytí hlavy, oblékání).

 

Jak se artróza ramene diagnostikuje?

Diagnostika artrózy ramene začíná kineziologickým vyšetřením, které zahrnuje provedení aktivních i pasivních pohybů v ramenním kloubu, vyšetření zkrácených či oslabených svalů nebo hybnosti v kloubu. Typické pro omartrózou je omezení pohybu podle kloubního vzorce. Nejprve dochází k omezení pohybu do zevní rotace, následně do upažení a vnitřní rotace. Součástí diagnostiky je také rentgenové vyšetření. Z tohoto zobrazovacího lze vyčíst, zda došlo k úbytku chrupavčité tkáně kloubu a zúžení kloubní štěrbiny nebo jestli jsou přítomny osteofyty (kostní výrůstky). Na základě těchto informací se následně rozhodne, jaká forma terapie bude aplikována.

 

Jak se léčí artróza ramene?

Jak již bylo výše zmíněno, artróza je degenerativní onemocnění. Je tedy nutné vzít v úvahu, že vzniklé degenerativní změny budou trvalé, ale ne neměnné. Kloubní chrupavky může i nadále ubývat, proto je třeba jí věnovat větší pozornost i v raných stádiích. V první řadě je nutné zjistit, jaká je příčina vzniku artrózy a zda je možné tuto příčinu ovlivnit. Již dříve jsme si totiž vysvětlili, že primární artróza nemá zcela jasnou příčinu vzniku. U tohoto typu onemocnění se zaměřuje hlavně na ovlivnění příznaků (zmírnění bolesti, zlepšení rozsahu v kloubu atd.). V případě, že se jedná o ovlivnitelnou příčinu vzniku, např. chybné pohybové stereotypy, zaměřujeme se na její nápravu (odstranění svalových dysbalancí a nácvik jednotlivých pohybů se zapojením vhodných svalových skupin).

 

Konzervativní terapie

Stěžejní částí konzervativní terapie je fyzioterapeutická intervence, kterou je možné doplnit o farmakologickou léčbu. Cílem terapie je zmírnění bolestivost, zvýšení hybnosti v rameni, zlepšit zapojení paže do běžných aktivit atd. Současně se snažíme působit preventivně proti rozvoji dalších degenerativních změn. Co pokládáme za opravdu důležité, je zdůraznit nutnost pravidelného cvičení a péči o své tělo.

Fyzioterapie u artrózy ramenního kloubu zahrnuje aplikaci technik měkkých tkání pro ovlivnění napětí ve svalech. Uvolnění svalů s vyšším napětím působí pozitivně nejen při zvyšování rozsahu v kloubu, ale také pro snížení bolestivosti v oblasti ramene. Pro snížení napětí svalů využíváme techniky postizometrické relaxace, strečink nebo Self Myofascial Release. Nejčastěji nacházíme vyšší napětí v prsních svalech (musculus pectoralis major et minor), horní části trapézového svalu nebo ve zdvihači lopatky (musculus levator scapulae). Naopak oslabené bývají přitahovače lopatky (musculus rhomboideus major et minor), dolní část trapézového svalu nebo přední pilovitý sval (musculus serratus anterior). Tyto svaly se starají o stabilizaci lopatky a správné nastavení ramenního kloubu. Proto se soustředíme na posílení těchto svalů s využitím různých rehabilitačních pomůcek (Thera-Band, Flexibar, TRX). Ideální je zapojit do terapie také cvičení v opoře (klek na čtyřech, vzpor).

Jako doplněk terapie je možné volit některou z procedur fyzikální terapie. V akutní fázi, kdy jsou přítomny známky zánětu, je vhodné aplikovat Priessnitzův obklad, analgetické TENS proudy nebo léčebný ultrazvuk. V chronické fázi volíme peloidní zábaly, TENS proudy nebo magnetoterapii.

 

Farmakologická léčba

V mnoha případech se léčba artrózy neobejde bez užívání léků. Stejně jako u terapie gonartrózy se pro snížení bolestivosti se podávají analgetika, např. paracetamol, který je obecně považován za lék první volby u mírné a střední bolesti. Často užívanou skupinou léků u osteoartrózy jsou nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenac), které působí analgeticky a protizánětlivě. Látky nazývané SYSADOA jsou další možností pro zmírnění bolesti a ztuhlosti ramenního kloubu při onemocnění.

 

Operační terapie

Pokud konzervativní a farmakologická terapie nepřináší alespoň částečné zmírnění obtíží, přistupuje se k operačnímu řešení. Po zvážení všech faktorů (věk, pohybové zatížení, rizikové faktory, přidružená onemocnění atd.) se ortoped rozhodne pro jeden z chirurgických zákroků. Mezi nejčastější zákroky patří artroskopický debridement, uvolnění kloubního pouzdra, korekční osteotomie, artrodéza či totální endoprotéza

 

Artroskopický debridement

Tento chirurgický zákrok je vlastně odstranění poškozené tkáně (kousky odtržené chrupavky), která působí dráždivě v kloubu. Využívá se převážně u mladších pacientů (do cca 60 let) s mírnými bolestmi a výrazným omezením pohybu v kloubu.

Artrodéza

Artrodéza je vhodná pro pacienty mladší 50 let s těžkou artrózou nebo u pacientů, pro které není vhodná totální endoprotéza. Zákrok snižuje bolest tím, že vytvoří srůst hlavice a jamky ramenního kloubu. Tím se kloub zastabilizuje a zastaví progresi onemocnění.

Totální endoprotéza

Totální endoprotéza nebo také artroplastika je zákrok, který nahradí artrotické části kloubu chirurgickým materiálem. V některých případech může být nahrazena pouze jedna z částí kloubu (např. hlavice pažní kosti). Tento typ zákroku poté nazýváme hemiartroplastika.

 

Autor: Mgr. Barbora Bednarzová

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

Millett PJ, Gobezie R, Boykin RE. Shoulder osteoarthritis: diagnosis and management. Am Fam Physician. 2008 Sep 1;78(5):605-11. PMID: 18788237.

Chillemi, C., & Franceschini, V. (2013). Shoulder osteoarthritis. Arthritis, 2013, 370231. https://doi.org/10.1155/2013/370231

Marx RG, McCarty EC, Montemurno TD, Altchek DW, Craig EV, Warren RF. Development of arthrosis following dislocation of the shoulder: a case-control study. J Shoulder Elbow Surg. 2002 Jan-Feb;11(1):1-5. doi: 10.1067/mse.2002.119388. PMID: 11845141.