Běžecké koleno – příznaky, příčiny a léčba
Bolest z vnější strany kolene při běhu nebo chůzi je častým příznakem pro iliotibiální syndrom, nazývaný také běžecké koleno. Toto poranění řadíme mezi tzv. overuse injury, tedy zranění z přetížení způsobené opakovaným pokrčováním a natahováním kolene. Předpokladá se, že během tohoto pohybu dochází k utlačení měkkých struktur kolene, což následně způsobuje bolest. Terapie pak zahrnuje úpravu zatížení a posílení svalů dolní končetiny postupným zatěžováním.
Co je to běžecké koleno a jak vzniká?
Běžecké koleno patří k nejčastějším bolestivým stavům v oblasti vnějšího kolene u vytrvalostních běžců nebo cyklistů. Řadíme jej mezi zranění z přetížení (ang. overuse injury), na jehož vzniku se podílí repetitivním pokrčováním a natahováním kolene (flexí a extenzí kolene). Ačkoliv je tento pohyb považován za příčinu vzniku běžeckého kolene, nejsou stále jasné důkazy a hovoříme o tzv. multifaktoriální příčině.
Zatímco dřívější studie označovaly běžecké koleno za frikční syndrom, kdy kvůli opakovanému pohybu iliotibiálního traktu přes kondyl femuru (výčnělek stehenní kosti), dochází k dráždění a vzniku zánětu. Nebylo však potvrzeno, že by při opakovaném pokrčování a natahování kolene docházelo ke tření těchto dvou struktur. V současné době se přikláníme k názoru, že bolest vzniká na základě komprese (útlaku) měkkých tkání (tukové těleso, burzy) v oblasti vnější strany kolene. K útlaku by mělo docházet v momentě, kdy je koleno ohnuté (okolo 30°), dochází ke kontaktu pátý se zemí a zatížení nohy (při běhu). V tomto momentu způsobuje excentrická kontrakce svalu tensor fascie latae a gluteus maximus zpomalení (deceleraci) nohy, což vytváří napětí v iliotibiálním pruhu (vazivového pruhu na zevní straně stehna). To následně způsobuje podráždění měkkých tkání v oblasti výčnělku stehenní kosti.
Jaké jsou rizikové faktory pro vznik běžeckého kolene?
Jak už bylo výše zmíněno, na vzniku běžeckého kolene se podílí více faktorů. Některé studie pak uvádějí rizikové faktory, které mohou přispět ke vzniku bolestí. Mezi ně řadíme:
- výraznější addukce a vnitřní rotace v kyčelním kloubu
- vnitřní rotace holenní kosti (tibie) a varózní postavení v kolenním kloubu
Toto nastavení segmentů může přispívat k většímu napětí ilitibiálního traktu, a tím útlaku tkání. Studie s pomocí nové ultrzvukové modality (SWE) však zcela nepotvrdily vztah mezi vyšším napětím IT traktu.
- snížení funkce (svalové síly) abduktorů a zevních rotátorů kyčle
Některé studie naznačují vliv oslabení abduktorů a zevních rotátorů kyčle na vznik zranění kolene. Při zkoumání napětí svalu tensor fascie latae a gluteus medius u „zdravých“ lidí a lidí s běžeckým kolenem se ukázalo, že funkčnost těchto svalů může mít významný vliv na patomechanismu.
Jaké jsou příznaky běžeckého kolene?
Charakteristickým příznakem pro iliotibiální syndrom je ostrá bolest na vnější straně kolene, zejména dopadu nohy na zem. V mnoha případech se může bolest šířit až do vnější části stehna či bérce. Bolest se zhoršuje při běhu nebo při chůzi ze schodů. Při ohnutí kolene je možné vnímat pocit prasknutí nebo přeskočení. Citlivý na dotyk bývá zevní výčnělek stehenní kosti hlavně během pokrčování a propínání kolenního kloubu.
Jak se běžecké koleno diagnostikuje?
Diagnostika iliotibiálního syndromu je prováděna hlavně na základě vyšetření doktorem/fyzioterapeutem. Je velice komplikovaná, neboť není znám klinicky test, který by zcela potvrzoval diagnózu. Pro diagnostiku běžeckého kolene je nejčastěji využíván Oberův test, Nobleho kompresní test nebo test stereotypu běhu.
Jak se běžecké koleno léčí?
Terapie běžeckého kolene by měla být zahájena komplexním kineziologickým vyšetřením, které odhalí jednotlivé odchylky v nastavení těla, svaly se zvýšeným nebo naopak sníženým napětím. Dle zjištěných informací se fyzioterapeut zaměří na konkrétní dysbalanční problémy tak, aby došlo k uvolnění tkání, zlepšení prokrvení, posílení oslabených svalů (hýžďové svaly), zlepšení celkové stability dolní končetiny a zkvalitnění pohybového stereotypu.
Pro uvolnění struktur a zlepšení prokrvení je možné využit dynamický strečink nebo cvičení s masážními pomůckami (Self Myofascial Release). Poslední zmiňovaná technika získává v posledních letech na popularitě hlavně pro svou jednoduchost a možnost aplikace i v domácím prostředí. Pro cvičení je využívána celá řada masážních pomůcek – foam roller, masážní míčky a válečky různých tvarů a velikostí. Pro uvolnění iliotibiálního traktu je ideální „válcovat“ zevní stranu stehna foam rollerem.
Fyzioterapie běžeckého kolene se dále zaměřuje na posílení oslabených bočních fixátorů kyčelního kloubu (musculus gluteus medius). Zde je možné zvolit z široké řady posilovacích technik, ať už jednoduché analytické posilování do unožování, izometrickou výdrž v kontrakci svalu, cvičení na nestabilních plochách nebo v plyometrické cvičení, které se využívá hlavně v pozdějších fázích rehabilitace.
Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.
Zdroj
- Klauser, A.S.; de-Koekkoek, F.; Schwabl, C.; Fink, C.; Friede, M.; Csapo, R. Intraobserver Assessment of Shear Wave Elastography in Tensor Fasciae Latae and Gluteus Maximus Muscle: The Importance of the Hip Abductor Muscles in Runners Knee Compared to Healthy Controls. J. Clin. Med. 2022, 11, 3605. https://doi.org/10.3390/jcm11133605
- Friede, Miriam C., et al. „Stiffness of the iliotibial band and associated muscles in runner’s knee: Assessing the effects of physiotherapy through ultrasound shear wave elastography.“ Physical Therapy in Sport 45 (2020): 126-134.
- Friede, Miriam C., et al. „Conservative treatment of iliotibial band syndrome in runners: Are we targeting the right goals?.“ Physical Therapy in Sport 54 (2022): 44-52.
