Artróza kolene (gonartróza) – příznaky, příčiny a léčba

Osteoartróza je nejčastějším kloubním onemocněním a velmi častou příčinou bolesti kolenního kloubu. V populaci nad 65 let trpí obtížemi spojenými s artrózou kolene nebo kyčle 40 % lidí. Gonartróza (artróza kolene) se projevuje celou řadou příznaků – bolestí, ztuhlostí, změnou postavení kloubu či ztrátou stability kolene. Léčba artrotických změn je pak značně individuální a odvíjí se od intenzity příznaků, klinického a rentgenového vyšetření.

 

Osteoartróza (zkráceně artróza) označení pro širokou skupinu onemocnění kloubu, pro kterou je typickým příznakem úbytek kloubní chrupavky doprovázený tvorbou kostních výrůstků (osteofytů) a subchondrální sklerózou (“zhuštění” kostní tkáně pod vrstvou chrupavky). Artróza kolene (gonartróza) je pak velice častým degenerativním onemocněním, které postihuje převážně starší pacienty.

 

Jaké jsou příčiny vzniku artrózy kolene?

Na vzniku artrózy se ve většině případů podílí více faktorů. Dle příčiny vzniku můžeme artrózu rozdělit na primární a sekundární. Pro primární artrózu je typické, že nelze určit přesnou příčinu vzniku. Hlavní roli zde hraje metabolická porucha tvorby chrupavčité tkáně. O sekundární artróze hovoříme, pokud je vyvolávající příčina mimo chrupavčitou tkáň. K rozvoji sekundární artrózy mohou přispět např.:

• úrazy a poranění kloubu
• netypické tvary kloubních ploch
• nestabilita kloubu
• zánětlivé onemocnění (revmatoidní artritida)
• porušení cévního zásobení
• hormonální poruchy
• medikace (možný důsledek dlouhodobého užívání kortikoidů pro různá onemocnění)

 

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik artrózy kolene?

Artróza kolenního kloubu se vyskytuje u obou pohlaví do věku okolo 55 let přibližně stejně. V pozdějším věku již přibývá procento žen s gonartrózou, což může být způsobeno hormonálními změnami po klimakterium, rozdílným postavením pánve, obecně nižší svalovou sílou čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris), větší laxicitou (pevností) vazů a s ní spojeným vyšším procentem úrazů kolen u žen.

Další významnou rizikovou skupinou jsou pacienti po prodělaném úrazu kolenního kloubu. U pacientů s poraněním menisku, předního nebo zadního zkříženého vazu je výrazně větší riziko vzniku nestability kolene a rozvoje degenerace chrupavky kolenního kloubu.

Dalšími rizikovými faktory jsou:

• obezita
• fyzicky náročné povolání (práce v kleku)
• dlouhodobé pohybové přetížení
• genetické faktory (nižší kvalita chrupavky, méněcennost vaziva)
• vývojové vady (změny postavení kloubních ploch a jejich zatížení)
• asymetrické zatěžování a jednostranné přetěžování
• chybné pohybové stereotypy
• snížená svalová síla čtyřhlavého svalu stehenního (musculus qaudriceps femoris)
• metabolické nebo endokrinní onemocnění

 

Jaké jsou příznaky artrózy kolene?

Příznaky artrózy kolene jsou značně individuální a závisí na stádiu rozvoje degenerace chrupavky.

 

Bolest bývá nejčastěji první známkou začínající artrózy. U gonartrózy se velice často setkáváme tzv. startovací bolestí, která se objevuje vždy na začátku pohybu a postupně zeslabuje. Tento typ bolesti bývá přítomný zejména z rána nebo po dlouhodobějším klidu (např. delší sed). Až polovina pacientů popisuje klidovou bolest, tedy bez pohybového zatížení. U rozvinutějších artrotických změn je přítomna i noční bolest a bolest při dlouhodobé námaze, která se zmenšuje v klidu nebo při odlehčení kloubu. V některých případech se bolest artrotického kolene zhoršuje s poklesem barometrického tlaku, tedy závisí na počasí.

Pacienti popisují bolest jako tupou, hlubokou a umisťují ji do středu kolene. Bolest se zhoršuje ke konci dne a ve většině případu přináší úlevu od bolesti odpočinek.

Příčin bolestí u artrotického kloubu je celá řada. Je však nutno říci, že ačkoliv je degenerativním procesem primárně zasažena kloubní chrupavka, nebývá hlavním zdrojem bolesti. Tím bývá subchondrální kost, svalové úpony, šlachy nebo vazy. Příčinou bolesti může být také zánět, kloubní výrůstek, napínání kloubního pouzdra atd.

 

Ztuhlost je dalším charakteristickým příznakem artrózy kolenního kloubu. Dlouhodobější neměnná pozice může zapříčinit ztuhlost kolene, která se objevuje taky ráno po probuzení.

 

S postupným rozvojem nemoci je také možné se setkat se změnou postavení kloubu (deformací). Kolenní kloub může vbočovat (posouvat se směrem dovnitř) nebo vybočovat (posunovat se směrem ven). Častěji se setkáváme s varózním typem deformity, tedy postavením nohou do písmene „O“. Tyto deformity kloubu jsou zapříčiněny destrukcí kloubní chrupavky, která zapříčiní také vznik drásot při pohybu.

 

Dalším důsledkem destrukce kloubní chrupavky a vzniku výrůstků (osteofytů) je postupné omezování pohybu v kloubu. Lidé s gonartrózou v pozdějších stádiích nedokáží plně ohnout nebo natáhnout nohu v koleni, na kterém se podílí také zkrácení svalů nebo otok.

 

Vlivem zvyšující se bolesti kloubu mají lidé s artrózou kolene tendenci méně zatěžovat postiženou dolní končetinu, což vede k oslabení svalů, a to hlavně vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus vastus medialis). S oslabením svalů dochází ke ztrátě pocitu stability a zhoršení balančních schopností. Zhoršují se také jednotlivé pohybové vzory jako chůze, běh atd.

 

Jak se diagnostikuje artróza kolene?

Základem diagnostiky artrózy kolenního kloubu je klinické vyšetření doktorem. Ze získaných informací od pacienta a jednoduchých pohybových testů je doktor schopný posoudit, zda je možnou příčinou bolestí artróza. Pro potvrzení diagnózy je pacient poslán na rentgenové vyšetření. Na rentgenovém snímku může být viditelné zúžení kloubní štěrbiny, přestavba a sklerotizace subchondrální kosti nebo tvorba výrůstků.

Po zvážení míry postižení kloubu a stádia rozvoje artrózy se doktor na základě debaty s pacientem rozhodne, zda se přistoupí ke konzervativní nebo operativní léčbě.

 

Jak se artróza kolene léčí?

Obecně lze rozdělit léčbu gonartrózy na konzervativní nebo chirurgickou. Při volbě terapie je vždy nutné vzít v úvahu jak objektivní nález z rentegenového snímku, tak subjektivní příznaky pacienta. Ortopéd musí zvážit několik faktorů, které určují následnou léčbu, např. věk, stádium rozvoje degenerativních změn, životní styl a sportovní aktivity atd. Primárně by však měla být využívána konzervativní terapie, a až následně chirurgický zákrok

Konzervativní terapie

Základem konzervativní terapie je fyzioterapeutické cvičení, které je vhodné doplnit farmakologickou léčbou. Cílem léčby je úleva od bolesti, zmírnění obtíží (ztuhlosti, otoku, snížení rozsahu kolene, ztráty rovnováhy) a působit preventivně proti rozvoji dalších degenerativních změn. Velký důraz je kladen na to, aby nedocházelo ke zhoršení pohybových stereotypů potřebných pro zajištění soběstačnosti a kvality života. Proto je důležité pacienta obeznámit s nemocí, jejími příznaky a průběh, tak aby pochopil důležitost pravidelného cvičení a péče o své tělo.

Základem pro efektivní terapii je komplexní kineziologické vyšetření, které odhalí kvality i nedostatky v nastavení kolenního kloubu, napětí svalů a svalových smyček nejen v oblasti kolene. V závislosti na tom, zda se onemocnění nachází v akutním nebo chronickém stavu následně volíme adekvátní terapii.

V akutním stádiu, kdy v kloubu dominuje otoku, je vhodné koleno polohovat, ledovat a dodržovat klidový režim. Po odeznění akutních obtíží je nutné zaměřit se postavení kolenního kloubu a svalové dysbalance. Koleno se v mnoha případech dostává do varózního postavení (nohy do „O“), a to z důvodu zkrácení svalů vnitřní strany stehna (adduktorů) a svalů zadní strany stehna (hamstringů). Naopak svaly zevní strany stehna (musculus gluteus maximus, musculus gluteus medius) a čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris) bývají reflexně utlumeny, a tím se vybočení kolen ještě prohlubuje.

Terapie je v tomto případě zaměřena na uvolnění a protažení zkrácených svalů pomocí techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami). K posílení oslabených svalových skupin (hýžďových svalů a čtyřhlavého svalu stehenního) využíváme cvičení s odporovými gumami i cvičení na BOSU nebo jiných nestabilních plochách. Cvičení na labilních podložkách je současně ideální pro zlepšení rovnováhy a stability kolenního kloubu. Doporučuje se kombinovat rehabilitační cvičení s aerobními aktivitami (chůze, nordick walking, plavání), u kterých nedochází opakovaných dopadům na tvrdý povrch.

Doplňkovou léčbou může být aplikace tepla (v chronickém stádiu) a to v různých formách – tepelné sáčky, parafínové zábaly či peloidové koupele. Z fyzikální terapie je také hojně využívána aplikace TENS proudů, které mají za cíl ulevit od bolesti, magnetoterapie nebo ultrazvuku.

Farmakologický léčba 

Farmakologický léčba je v mnoha případech nutnou součásti terapie gonartrózy. Pro snížení bolestivosti se podávají analgetika, např. paracetamol, který je obecně považován za lék první volby u mírné a střední bolesti. Nejužívanější skupinou léků u osteoartrózy jsou nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenac, condrosulf), které působí analgeticky a protizánětlivě. Další skupinou léků užívaných pro zmírnění bolesti a ztuhlosti kolenního kloubu při onemocnění, jsou látky nazývané SYSADOA.

Operační terapie

V případě, kdy je pohybová a farmakologická terapie neefektivní, přistupuje se k operačnímu řešení. V současné době se volí z několika typů chirurgických zákroků:

 

Artroskopické zákroky

Účelem jednotlivých artrotických zákroků je ochránit kloubní chrupavku a prodloužit dobu před totální endoprotézou kloubu. Během artroskopického výkonu je možné provést kloubní výplach, tzv. laváž, při které dochází k odstranění volných částic. Zároveň může operatér odstranit části nestabilní kloubní chrupavky, zbytků menisků nebo osteofytů.

 

Korekční osteotomie

Korekční osteotomie je doporučována mladým pacientům s příznivou prognózou, pacientům s dobrou kvalitou kostní tkáně a menší osovou deformitou kolenního kloubu. Touto metodou dojde k obnovení osy končetiny, tím se zlepší zatížení kolenního kloubu a sníží subjektivních obtíží pacienta.

TEP (totální endoprotéza)

Totální endoprotéza, též artroplastika nebo také aloplastika je označením pro náhradu artrotických částí kloubu. Při tomto typu operace dochází k nahrazení poškozené dolní část stehenní kosti a horní část bércové kosti chirurgickým materiálem, který má zajistit obnovení osy končetiny.

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.

 

Zdroj

1. HOŘČIČKA, V. Osteoartroza. Interní medicína pro praxi. 2004, 5, 238-243. ISSN 1212-7299.
2. MIKULA, J. Rehabilitační problematika kolenních náhrad: Hlavní téma: Endoprotetika kolene. Zdravotnické noviny. 2003, 52(23), 8-17. ISSN 1805-2355
3. PAVELKA, K.. Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních a kyčelních a ručních kloubů. Czech Rheumatology/Česká Revmatologie. 2012, 20(3), 138-157
4. DHANAKOTTI, S., SAMUEL, R. K., THAKAR, M., DOSHI, S., VADSOLA, K. Effects of Additional Kinesiotaping Over the Conventional Physiotherapy Exercise on Pain, Quadriceps Strength and Knee Functional Disability in Knee Osteoarthritis Participants: A Randomized Controlled Study. International Journal of Health Sciences and Research. 2016, 6(1), 221-229. ISSN 2249-9571.
5. People photo created by jcomp – www.freepik.com