Morbus Sheuermann (Scheurmannova choroba) – příčiny, příznaky a léčba

U dětí nebo adolescentů s velkým “vyhrbením” hrudní páteře se můžeme setkat s diagnozou morbus Sheuermann. Toto onemocnění páteře se vyznačuje zvýrazněním křivky hrudní kyfozy, které pak může vést ke kompenzačním změna v bederní i krční páteři. Deformace těl obratlů, které tato nemoc způsobuje, úzce souvisí se vznikem bolesti zad v pubertálmím věku, které mohou přetrvávat až do dospělosti. Terapie u morbus Sheuermann je založena především na uvolnění svalů s vysokým napětím (např. hamstrimgy), posílení oslabených svalových skupin (např. napřimovače páteře) a celkové trupové stability.

 

Co je to morbus Sheuermann a jak vzniká?

Morbus Sheuermann můžeme v literatuře najít takém pod heslem juvenilní kyfoza nebo česky Scheuermannova choroba. Jedná nemoc narušující strukturu těl obratlů, které v průběhu nemoci dostávají tvar klínu. Se změnou tvaru obratlů se váže i nepravidelnost v růstu plotének postižených obratlů. Na rentgenovém snímku můžeme v pozdějším stádiu vidět zúžení meziobratlové ploténky, nerovnosti obratlů, v jejichž důsledku vzniká daleko větší zatížení páteře, či Schmorlovy uzly. Tyto uzly jsou vlastně chrupavčité části meziobratlové ploténky, které vyhřeznout přes krycí plotnu do těla sousedního obratle. Ve většině případu nezpůsobují Schmorlovy uzly žádné větší potíže,pokud neprorostou do kostní dřeně sousedního obratle. V takovém případě může dojít k rozvoji zánětu a vzniku bolesti zad.

Příčina vzniku onemocnění není dodnes zcela jasná. Můžeme tedy spekulovat, zda ke vzniku nemoci vede porucha cévního zásobení apofyzálního prstence, nepoměr tlakového zatížení jednotlivých struktur páteře, traumatická herniace hmoty meziobratlových disků (Schmorlovy uzly), zda mohou mít vliv genetické predispozice nebo i zvýšena hladina růstového hormonu. Do současné doby nebyla žádná z teorií zcela vědecky doložena, a proto zůstáváme pouze u spekulací.

 

Morbus Sheuerman jako onemocnění má svůj vývoj a můžeme jej rozdělit do několika stádií:

• prodromální – V tomto stádiu nacházíme první klinické příznaky (bolesti zad) a drobné změny na těle obratlů
• floridní – Jedná se o akutní stádium choroby, které trvá v průměru 2-3 roky. V tomto období dochází k prudké progresi deformit (zúžení meziobratlových plotének, vznik nerovností a Schmorlových uzlů). Tyto změny vznikají výlučně v poslední růstové akceleraci, kdy jedinec roste do výšky.
• reparační – Pokud na RTG snímku nacházíme vytvoření sklerotického lemu na lamelách obratlů, přechází nemoc do reparačního stádia. Dochází k postupné adaptaci svalové, vazivové a chrupavčité tkáně a fixaci deformit obratlů.
• klidové – Reparační stádium končí při ukončení vývoje kosterního systému a nastává období relativního klidu, kdy je již organismus adaptován na proběhlé změny.

 

U koho se s morbus Sheuermann setkáváme nejčastěji?

Rizikovou skupinou bývají chlapci ve věku mezi 12 a 18 lety. Ze studií vyplývý, že morbus Sheuermann se objevuje hlavně u chlapců s vyšším vzrůstem a mnohy o vyšší váhou.

 

Jak se morbus Sheuermann projevuje?

Jako první nás může upozornit na Shuermannovu chorobu zvětšující se “vyhrbení”, které se objevuje v hrudní části páteře nebo na přechodu hrudní a bederní části. Vrchol zakřivení bývá v oblasti 7.- 10. hrudního obratle. Tato část páteře se postupně stává méně hybnou (především do záklonu) a nepružnou.

V oblasti deformovaných obratlů se můžeme setkávat i s bolestí zad, která se objevuje při dlouhodobém sedu, chůzi či po větší fyzické zátěži. Se zvýrazněním křivky hrudní kyfozy se často pojí i prohloubení křivky bederní a krční lordozy. To je způsobeno oslabením širokého zádového svalu (musculus latissimus dorsi), rhombických svalů (musculus rhomboideus major et minor), dolní a střední části trapézového svalu, hýžďových svalů (musculi glutei) a povolením břišní stěny. Zvýšena krční lordoza bývá spojena s předsunem hlavy a protrakcí ramen, nálezáme zkrácenín a zvýšení napětí v krátkých extenzorech šíje a prsních svalech. Napřimovače páteře v hrudní oblasti bývají oslabené a mnohdy bolestivé na dotyk. Oblast pánve  je ovlivněna zkrácením hamstringů, musclus iliopsoas nebo musculus rectus femoris, které dostávají pánev do anteverze, a tím se prohlubuje bederní lordoza.

 

Jak se Sheuermannova choroba diagnostikuje?

Diagnostika Seuermannovy choroby začíná v ordinaci ortopeda, který při podezření může pacienta odeslat na rentgenové vyšetření. Na rentgenovém snímku je pak dobře viditelná přítomnost klínovitých obratlů, Schmorlových uzlů, případně další možné změny (např. rotace obratlů, která je obvykle spojena se skoliozou). Na základě zobrazovacího vyšetření odesílá ortoped pacienta k fyzioterapeutovi. Ten provede komplexní kineziologické vyšetření, při kterém určí oslabené a nebo naopak zkrácené svalové skupiny, odchylky v držení těla či vadné pohybové stereotypy. Z výsledků vyšetření si následně terapeut s pacientem vytyčí cíle terapie, kterých by chtěli dosáhnout.

 

Jak se morbus Sheuermann léčí?

Jakou formu léčby zvolíme záleží na několika faktorech – závažnosti deformity, věku pacienta a přítomnost přidružených onemocnění.

Pohybová terapie je u léčby morbus Sheuermann volbou číslo jedna. Snažíme se docílit, aby páteř zůstala co nejvíce flexibilní a udržela si svou pružnou křivku. Na druhou stranu je nutné posílit stabilitu trupového svalstva, které zajišťují napřímenou pozici těla.

Pro zachování flexibility páteře, ale i dalších segmentů těla (např. ramenní pletence) volíme cviky protahovací na zkrácené svaly (hamstringy, musculus iliopsoas, musclus pectoralis major et minor a další) a cviky mobilizační pro zlepšení pohyblivosti v kloubech. Ideální pomůckou pro tenhle typ cvičení může být např. foam roller.

Ke zlepšení stability trupu a obecně posílení svalů udržující napřímenou pozici těla můžeme volit z celé řady fyzioterapeutických konceptů a metod (např. DNS, senzomotorická stabilizace, metoda ACT…). Soustředíme se hlavně na udržení svalové síly napřimovačů páteře a lopatkových svalů. Kromě základního analytického posilování můžeme cvičení ozvláštnit využitím závěsného systému TRX, Fitslide nebo cvičením v závěsu na hrazdách.

 

Kromě samotné pohybové terapie bychom neměli opomenout další každodenní aktivity, které by se měli stát součástí denní rutiny pacienta. Jedná se především o omezení dlouhodobých neměnných pozic (např. sed). Je vhodné prokládat dlouhodobé sezení jednoduchými mobilizačními cviky či krátkou chůzí. Rozhodně by se neměly opomínat také sportovní aktivity. Dětem dáváme prostor pro přirozenou spontánní aktivitu, která zatěžuje tělo jako celek. Důležité je, aby i po ukončení nemoci, tedy v klidové fázi, pacient pokračoval v pohybové terapii. Obecně lze říci, že by přirozená fyzická zátěž měla pacienta provázet celý život.

 

Nadace Scheuermanovy choroby

Nadace Scheuermann’s Disease Fund v České a Slovenské republice uskutečňuje osvětovou kampaň na podporu včasné diagnostiky a léčby Scheuermannovy choroby, skoliózy a vadného držení těla. Usiluje také o účinnější tlumení bolesti u dospělých pacientů. Provozuje pacientskou skupinu, která slouží pro vzájemnou podporu a předávání zkušeností. Více informací naleznete na www.scheuermannova-choroba.cz nebo www.scheuermannova-choroba.sk.

 

Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.